Zubštejn – duch nevěrné Blaženky

• Z dcery hradního pána Blaženky vyrostla velmi krásná dívka, kterou milovali snad všichni členové hradní stráže
• Nejvíce kuráže z hradních zbrojnošů měl urostlý zemanský synek Zbraslav, který dívce vyznal lásku, a ta mu nemohla odolat; drželi se za ruky a zdálo se, že je nikdo a nic nemůže rozdělit
• Pán na Zubštejně chtěl, aby jeho dcera poznala vyšší mravy a společnost a tak jí vzal s sebou do Brna
• Děvče si připadalo jako v pohádce – žádná skromnost hradu, byla ve společnosti urozených dam, hostin, rytířů a najednou ji krajina Zubštejna připadala nudná
• Dvořilo se jí mnoho kavalírů a marně na ni vrhal Zbraslav pohledy – zapomněla na slova, která mu dala a oddala se jen Oldřichu z Třebíče, který jí sliboval sedmé z nebe
• Po návratu na Zubštejn myslela jen na Oldřicha – bohatého nápadníka a jednoho dne posbírala pár osobních věcí a odjížděla k hradu za milým
• Zbraslav slyšel skřípání brány a viděl svou milou ujíždět za novým „Proklínám tě, ať na tebe padají slzy všech nešťastných panen a kletby zrazených jinochů, ať ani tvůj nikdy nenajde pokoje.“
• Kletba se naplnila, nějaký čas byla s Oldřichem, který ji po čase opustil, protože chtěl volnost
• Několikrát se ještě zamilovala, ale její druhové byli nestálí a vždy odešli za jiným štěstím
• Vzpomínka na lásku Zbraslava ji nedala, sebrala odvahu a vrátila se na Zubštejn, ale její milý se jí nevšímal
• Blaženka postupem času chřadla, trápila se a jednou vydechla naposled; po její smrti Zbraslavovo srdce změklo, chodil jí na hrob a vzpomínal na bolest a lásku
• Její duch bloudí po zříceninách, a jakmile si milenci na Zubštejně slibují věčnou lásku – ozve se z ruin smích a milenci se vždy rozejdou; ve chvíli, kdy se milenci poprvé zradí, ozve se na zubštějně kvílení, které láme srdce a nad zříceninou se objeví duch Blaženky

Z vlastních zápisků; zdroj Za strašidly na hrady a zámky III; 2012; Vladimír Soukup a Petr David; Ikar