Zelená hora - Zkamenělý ovčák Hněvsa

• V dávných dobách před hradem a samotným jménem hory tu byl posvátný háj; nacházely se tu močály, hluboké a nepropustné lesy a samotný lid tu žil v chýších; obětovali se zde zápalné oběti;
• Na úpatí hory, kde později byl postaven klášter stávalo několik chatrčí pasáků ovcí a dřevorubců; mezi nimi i obydlí chudého pastýře ovcí Hněvsy, který měl jen 2 ovce
• Modlil se a prosil všemohoucího boha Velesa, ochránce pastevců a jejich stád, aby rozmnožil jeho malé stádečko
• Za slib, že každým rokem obětuje v onom posvátném háji nejtučnějšího beránka, vyslyšel bůh jeho modlitby a již v příštím podzimu měl pěkné stádečko tučných ovcí
• Splnil slib, který dal svému bohu a navíc dal jednu březí ovečku svému chudému sousedu, který byl stár a nemocen a měl jen 1 ovci
• Hněvsa byl spokojen a ještě jednou se modlil k Velesovi, aby mu stádo ještě více rozmnožil; přislíbil, že mu obětuje každým rokem 3 beránky a při podzimních modlitbách ještě další 3 a navíc věnuje třetinu svého stáda svému chudému sousedovi Lubošovi, který měl jen 3 ovečky
• Bůh opět vyslyšel modlitby a z jara už vyháněl tolik ovcí, že to nemohl Hněvsa spočítat, protože takové počty neovládal
• Lubošovy ovečky však mezitím pošly, a když nastala zima neměl mléko, ani sýr a strádal hladem a bídou
• Zašel za svým sousedem Hněvsou, který mu už 2x pomohl a žádal jej o tu nejhubenější ovci; na oplátku slíbil pomoc s opatrováním stáda
• Avšak bohatství hněvsovi stouplo do hlavy a jeho srdce začalo kamenět
• „Snad se nedomníváš, bláhový starče, že bůh požehnal mému přičinění jen proto, abych svůj stateček lehkomyslně rozdával líné a hladové žebrotě! Vždyť spravedlivé nebe a bozi, kteří v něm sídlí, sami odpírají ti své požehnání a to nejspíše proto, že jim buď neobětuješ, nebo přičiňuješ se jen pramálo, takže vše co sem ti již až dosud daroval, zašlo ti bez užitku a zdaru."
• Luboš proto neumluvil Hněvsu, nedostal ani sýr, ani nic jiného; když už se Hněvsa chystal vyhnat starce násilím, začala se jeho tvář měnit a před udiveným Hněvsou stál samotný bůh Veles
• Mohutná postava boha tyčila se až ke stropu v podivné záři, v zeleném, zlatem tkaném rouchu, které ji obepínalo od hlavy až k patě. Jeho rozhněvaný hlas zahřměl:
• „Chtěl jsem vyzkoušeti tvé srdce hladovče! A nyní vidím, že ses špatně osvědčil, že necítíš více s chudými, jakýchž si byl ještě před nedávnem, proto vyslyš moji kletbu: Tvé srdce ztvrdlo na kámen, nuže staň se tak i s tebou a tvým stádem!“
• Hněvsa se marně snažil utéci před rozhněvanou tváří boha, marně se snažil před ním schovat
• Neušel ani pár kroků a splnilo se proroctví boha Velese; Veles nezapomněl na ubohého chudého Luboše a ten se stal boháčem, avšak nikdy nezapomněl na svůj chudý původ a jeho dveře byly otevřené chudým a potřebným
• Hněvsa zkameněl několik kroků od chatrče i se svým stádem ve zřetelné tvary ovcí a postavy; za nějaký čas začaly obrůstat mechem a zvětraly ve skupinu balvanů, která je dodnes zřetelná při strmé cestě, prudce spadající od zdí zámeckých stájí přímo k vesnici Klášteru
• Lid této skupince říká „zkamenělé stádo“
• Za tichých hvězdnatých nocích, když se Večernice rozhlíží krajem, oživuje na chvíli stádo a jeho pastýř hořekuje nad svým osudem a prosí, aby přišel k němu nevinný pastevec, který by poodehnal jeho stádo níže, pod svah zelenohorský na louku Palach
• Tam právě končí kouzlo boha Velesa a byl by tak vysvobozen ze svého prokletí

Čerpáno ze www.zelenahora.cz; kniha sborník Pod Zelenou horou