Zelená Hora – O Ferdinandovi, O Obrazu, O zlém mušketýrovi a další

O Ferdinandovi ze Šternberka:

• 100 let po Juristově smrti vládl na Zelené Hoře Ladislav ze Šternberka; dobrý a uměnímilovný pán; byl radou a komorníkem jeho milosti arciknížete Ferdinanda; trpěl podivnými záchvaty a roku 1566 jednomu z nich podlehl
• Měl 5 nezletilých dětí; 6 – té dítě, syn Albrecht zemřel již 1563; jejich poručnicí se stala jejich matka a Ladislavova manželka Kateřina z Lokšan; paní skoupá a přísná; nejvíce milovala prý sama sebe; později se podruhé vdala a celé zelenohorsko – plánické panství si rozdělili její 4 synové – Jiří, Ondřej, Ferdinand a Lacek
• Všichni synové až na Lacka byli vychováni v protestantské víře; všichni 4 synové sešli ze světa; neměli potomky – zle se žilo pak jejich poddaným
• Každý ze synů spravoval různé části panství; Ondřej a Ferdinand byli „Od pána Boha na rozumu poraženi“; Ondřejovým poručníkem byl Jiří a Ferdinandovým Lacek
• Samo městečko Nepomuk bylo rozděleno na 2 části a každé vládl jiný pán jiné víry
• Různě velké podíly a části panství se přesouvaly jedna k druhé; co se opatrovnictví nad nesvéprávnými bratry týče, nezůstala pozadu ani jejich sestra Marie – té zemský soud roku 1594 přiřkl Jiříkův díl (zlomil si vaz při pádu z koně) a bratranec Adam ze Šternberka, který po Marinině smrti roku 1614 převzal i její díl – ten se stal po dlouhé době jediným pánem na Zelené Hoře
• Lacek zemřel v bídě zřejmě roku 1615 na pražském hradě v bílé věži „špatnou nemocí“, svéprávnosti zbaven roku 1606
• Ondřej při svém blouznění vytrval 30 let; poničil mnoho výzdob kostelů; údajně jednoho dne nalezen s bodnou ranou v prsou roku 1625
• Poslední šílený Ferdinand – s ním souvisí pověst; 6. Května 1590 zavraždil v záchvatu šílenství svou matku Kateřinu z Lokšan, za což byl přikován k vozu svými přáteli a převezen na Zelenou Horu
• Z rozkazu císaře Rudolfa II mu měly být podřezány žíly, aby vykrvácel, ale jeho verdikt se změnil na vězení, které bylo vytvořeno speciálně pro jeho nemoc
• Postavili pro něj uzavřené vězení o rozměrech 2x2 metry ve vlhkém a ponurém sklepení zámku; cela byla pernamentně uzavřená a ve zdi byly jen 2 otvory o velikosti cihly; jeden na potravu a druhým se mu vhánělo teplo
• Po jeho smrti muselo být vězení pobořeno, aby se dostali k tělu; není známo, kde je pohřben
• Nenalezl klid; prý pořád sedí ve svém vězení, z nějž vychází o půlnoci po zadních točitých schodech do vyšších pater zámeckých, do komnat, z nichž byl léta vyhoštěn
• Jeho duch se tu prochází až do 1 hodiny ranní

O obrazu Marie Dominiky z Martinic:

• V letech 1726 – 1735 byl pánem na Zelené Hoře Adolf Bernard; říš. Hrabě z Martinic; nositel nejvyšších hodností v zemi; královský místodržící; nejvyšší štolba císařovny; politik; tak vážený člověk, že jej navštěvovali jak králové tak císaři
• Manželka Marie Eliška Jorgerovna z Toletu; jediné dítě, dcera Marie Dominika; pověst o ní je jedna z nejznámějších
• V tzv. Černém sále v rohovém pokoji visel její obraz od malíře Martina Unterbergera z roku 1769, na němž byla vyvedena v černém mnišském šatě
• O půlnoci prý postava Marie Dominiky z obrazu vystupovala, bloudila po zámeckých chodbách a naříkala; nikdo v pokoji nechtěl přespat; do mnišského řádu vstoupila nedobrovolně
• V mládí si dle pověsti oblíbila místního myslivce a chtěla se stát i před odpor rodičů jeho ženou; doufala, že narození dítěte by rodiče mohlo obměkčit a tak ulehla na lože s myslivcem v „černém pokoji“ a zanedlouho hrdě a bez ostychu oznámila, že bude matkou a že otec je myslivec a že se hodlají vzít
• Matka naplněna citem dala požehnání, avšak přísný a na své postavení příliš hrdý otec nehodlal onu potupu snést; matka s dcerou ho marně prosily; její milenec byl později nalezen omylem zastřelený, prý se stal obětí pytlácké pomsty
• V zármutku porodila v černém pokoji slabé dítě předčasně, které jí ani neukázaly; novorozenec byl z rozkazu otce zazděn do zdi v koutě za krbem
• Vodili ji různé ženichy, urozené, bohaté a krásné, které všechny odmítla; její matka po událostech vše psychicky neunesla a zešílela a zanedlouho zemřela
• Marie Dominika po zármutku nad ztrátou matky, dítěte a milence rozhodla se odejít do kláštera
• Z kláštera celých 50 let vládla až do své smrti; její duše se vrátila na místo, kde byl zazděn její potomek a v noci bloudí chodbami s nářkem;
• Teorie a nalezení klidu Marie Dominiky, kdyby se našel její zazděné novorozené dítě
• Onen obraz se tu skutečně nalézal; zavěšen byl nad krbem; zazděn byl však mnohem později i samotný krb a to v době působení armády na zámku;
• Marie Dominika tu tedy strašila jako „černá paní“ (dříve byla smuteční barva Bílá, s nástupem katolicismu byla smuteční bílá vyměněna za černou; tady bych mohla ještě dodat, že obě smuteční barvy byly využity na pohřbu královny Anny; odtud Bílá paní)

O zlém mušketýrovi:

• Na Zelené Hoře žil v 18. Století zlý mušketýr; trápil robotníky poddané a zvláště pak mladé a krásné dívky
• Jedné noci byl však přepaden na cestě k zámku a ušlehán spolu se svým strážcem, velikým černým psem k smrti
• Jeho smrt se stala prý v místech, kde začíná dodnes patrné ozdobné cihlové zábradlí; kde stojí na kamenném podstavci kříž ozdobený šternberskou hvězdou a letopočet 1705; dříve u něho stávala i socha sv. Vojtěcha
• Za své činy nemá v hrobě mušketýr pokoj a straší v těch místech i se svým psem, jindy i u Červeného mostu pod Zelenou Horou, kde je už z daleka slyšet jeho zlomyslný smích a hrozivý psí štěkot

Další:

• Když sv. Vojtěch po neshodách odešel z Čech, začalo zemi stíhat jedno neštěstí za druhým; dlouhé sucho; biskup to těžce nesl a tak se vrátil; zaujal ho vysoký vrch, vystoupil na něj a modlil se; v tu chvíli se z nebe snesl déšť a vrch se zazelenal – dostal jméno Zelená Hora
• Když si najdete místo, kde vás nic neruší, můžete slyšet dusot koní a homolození zbroje a zbraní – jakoby v podzemí pobývala vojenská posádka
• Spoustu nevinných obětí skončilo v místech „kozí díra“, kde byla šatlava již v roce 1560 a kde ještě v 19. Století prováděl nemilosrdné praktiky obávaný ředitel panství Josef Brosch
• V 19. Století byla na Zelené Hoře prý zavražděna kněžna z rodu Colloredo – Mansfeldů
• Dle psychotronického výzkumu vyplývá, že místní zdi obývají 22 koster zazděných lidí, jsou tu prý slyšet jejich nářky a vzdechy, vycházející ze zdí

Z vlastních zápisků; za pomoci www.zelenahora.cz pro knihu Sborník Pod Zelenou Horou