Zamilovaný vodník, Vzpomínka na vodníka

Zamilovaný vodník:

• Borovany; do zdejšího mlýna jezdili lidi i z daleka – mlýn byl vyhlášený svou bělostí mouky
• Mlynář s mlynářkou měli dcerku Márinku, hezkou a milou, do které se jednoho dne zamiloval starý vodník, který se sem přistěhoval od zrušených Beranových a Štromblových mlýnů
• Byl prý šeredný, starý, svraštělý, tmavě zelený až hnědý, prsa obrostlá blínem, neměl jedno oko, které mu vypíchl mlynář Štrobl vidlemi
• Žádné ženské nedal pokoj, znaly ho všechny děvečky z okolních mlýnů na Stropnici
• Vodník ale číhal speciálně na Márinku, která se mu snažila vyhnout, ale jednou si nedala pozor a při praní fěrtochu na něj skočila žába
• Než stačila Márinka zareagovat a utéci, chytil ji vodník, a s příšerných chechotem ji stáhl do svého království
• Márince nepomohl pláč, prosby, ani modlitby; vodník ji věznil v hluboké tůni
• Jednoho dne šel na ryby a Márinku měla hlídat velká žába, která u vodníka sloužila jako služebná – jak už to bývá, tuze na Márinku žárlila
• Využila příležitosti, čarovným proutkem rozvířila vodu tak, že se udělal obrovský vír, který děvče strhl a vyplivnul na břeh
• Márinka utekla k rodičům; po návratu vodník zuřil, žábu zabil a položil na okno Márinčiny komůrky, pod níž v zármutku i z rozhořčení celé noci sedával
• Otec a mlynářská chasa vodníka jednou chytili, svázali a nechali na suchu u kamen, vodník uschl a mlynář se ho tak zbavil

Vzpomínka na vodníka:

• Jedna babička z Rájové u Českého Krumlova, která zemřela 10.1.1894 ve věku 85 let ve Velešíně vzpomínala na to, jak jednou viděla vodníka na vlastní oči
• „Byla jsem pasačka, když sem byla jednou s tátou u Vltavy. Viděla jsem chlapečka na kameni v řece. Táto, táto, já vidím támhle v řece zelenýho chlapečka, volám, ale táta nic neviděl. Na můj křik zelený chlapeček zmizel.“

Z vlastních zápisků; Tajemné bytosti mezi námi, Pavel Toufar, 2009, 2010, nakladatelství Moravská Bastei MOBA