Vranov nad Dyjí – Rezavý Petr a čert

• Na hradě kdysi sloužil panoš Petr, záludný a zlý, který se kvůli vlastnímu prospěchu neštítil ničeho
• Protože měl rezavé vlasy, říkalo se mu Rezavý Petr; kupil zločin za zločinem, ale nikdy nebyl dopaden – vždy se mu podařilo svést vinu na jiného a pak se jen koukal, jak se nevinný houpe na oprátce místo něj
• Jednou ale byl při činu přistižen, usvědčen a zbičován; když se katovým pacholkům zdálo, že vypustil duši, svrhli ho do hradního příkopu, kde ho ponechali hladovým vlkům a dravým ptákům
• Petr byl ale zdatný a houževnatý a nic ho jen tak neskolilo; noční chlad ho zpět probudil k životu a s vypětím všech sil se doplazil na blízký Šibeniční vrch, kde vyčerpáním znovu padl
• Dlouho ležel bez hnutí a sbíral poslední síly, až se přiblížila půlnoc, hodina duchů
• Nad krajem se rozpoutala bouře a v záři blesků spatřil u popraviště stát podivnou tmavou postavu opírající se o břevno šibenice
• Cizincova ruka se jej dotkla a rázem cítil, že se mu jako zázrakem vrátila všechna síla; Petr se zeptal, kdo je
• Cizinec se usmál „Ďábel – kdo jiný? Pokud mi upíšeš duši, pomohu ti, takže až do smrti nepoznáš nedostatek a nikdo si na tebe netroufne.“
• „A po smrti? Zeptal se Petr
• „To už ti může být jedno, žiješ teď“, a zpod kabátu vytáhl pergamen, ze šibenice vytáhl hřebík a podal je Petrovi „Podepíšeš se svou krví!“
• Když byla smlouva uzavřena, čert zmizel a místo něj objevil hrnec plný zlaťáků; zlata bylo dost na skvostný dům, šaty i lidi pochybného charakteru a vždy, když mu začaly docházet, našel pod šibenicí nové
• Jednou si pro něj čert přišel rovnou do postele – jeho duch straší na Vranovském zámku a na Šibeničním vrchu v potrhaných šatech, na krku oprátku, kterou za jeho skutky nasadil nevinnému a vláčí za sebou hrnec plný zlata

Z vlastních zápisků; zdroj Za strašidly na hrady a zámky III; Ikar; 2012, Vladimír Soukup a Petr David