Vodník versus zaklínač

• Jeden muž se s vodníkem potýkal rovnou 2x; jednou v létě šel někomu napravit nohu se synem a díky velkému teplu se chtěli zastavit u vody
• Jakmile muž vstoupil do vody, volal na syna, že ho něco stahuje dolů; syn otce vytáhl, a když přišel k sobě, začal se ohlížet po okolí
• Spatřil bělovlasého chlapečka, jak si v trávě trhá petrklíče, pomněnky a violky na věneček
• Muž hošíka popadl a zatřásl jím; jeho syn za chlapce orodoval, ale aby otec syna přesvědčil, nakázal mu, aby chlapci sáhl na krk – opravdu z vlasů mu kapala voda; chlapec se ale vysmýkl a zmizel
• Podruhé zápasil s vodníkem v rybníku za Světlou – utopil se tu mladík; chtěli mu alespoň vystrojit pěkný pohřeb, ale nemohli tělo najít
• Poslali pro muže, který měl „dar ducha“, ten přišel k vodě a ihned poznal, že je v něm vodník
• Když vstupoval do vody, lidem oznámil, že pokud uvidí vycházet bílé bubliny, bude živý, ale pokud červené, bude mrtvý
• Potopil se a na hladině se objevovaly samé bílé bubliny, až se zdravý vynořil a v náručí držel něco, co se podobalo starému shnilému kořenu – ten se ale škaredil
• Hodil kořen na břeh s tím, že už vodníka má; při bližším pohledu bylo vidět, že je to malý mužíček, jakoby sešitý z kůže
• Ponořil se znovu a na břeh vytáhl ještě jeho ženu a 3 jejich malé děti
• Všichni muže prosili, že půjdou jinam, ale zaklínač je zaklel do Krkonošských hor; prosili ho ještě jednou, ať můžou jít jinam, že se budou ve skalách soužit, ale zaklínač jim to nedovolil
• Při odchodu vodníkova žena cosi schovávala – bubínek; zaklínač bubínek vzal a vší silou ho probodl; z nich vyletěli 4 kanárci – duše utopených
• Příběh Enefy Podhojské z malé chaloupky pod Ještědem, uveřejněno v knize Karolíny Světlé, Kantůrčice 1869

Z vlastních zápisků; Tajemné bytosti mezi námi, Pavel Toufar, 2009, 2010, Moravská Bastei MOBA