Vodník od Oldřichovic, Vodník a šumař

Vodník od Oldřichovic:

• Oldřichovice, Východní Čechy
• Jednou sedlák Jůva chytil na louce do lýkového provazu černého koně a dle rozpolceného dolního pysku věděl, že je to vodník
• Druhý den koně zapřáhl a za celý den odvezl všechen svůj hnůj na pole
• Koni dal krmení, ale k žádné vodě ho nepouštěl
• V neděli, ale hospodář odešel do kostela a doma zůstala jen děvečka, která ale nevěděla, jakého koně hospodář má
• Po odchodu hospodáře kůň začal být celý nepokojný, divoce řinčel a kopal a děvečka se domnívala, že kůň má žízeň a donesla mu vodu; kůň se napil a v tu chvíli se proměnil v hastrmana
• Děvečce vyhuboval a zmizel; po návratu hospodáře z kostela nejen že nenašel koně, ale ani hnůj na poli, který zmizel – tak se vodník hospodáři pomstil

Vodník a Šumař:

• Na vodnickou zálibu v písních a muzice málem doplatil jistý Řehoř, šumař ze Lhoty, který se jednou nad ránem vracel z posvícení v Bohdánce
• Na lávce uprostřed rybníka uviděl vodníka, jak si pečlivě češe své zelené vlasy na Lhoteckém rybníku
• Vodník si šumaře nevšiml, ale Řehoř se rozhodl vodníka trochu poškádlit a zahrál mu pár tónů
• Vodník na něj volal, ať zahraje pořádně a nabízel mu pořádnou hrst stříbrňáků
• Šumař souhlasil, ale zahrál jen 2 písničky a už se vymlouval, že musí jít domů, že se musí napít, ale vodník mu nabídl, že mu napít dá
• Šumař se zalekl, v místě kde byl, se říkalo „U Zaškrceného“, protože tam prý jednou vodník někoho uškrtil, prý nějakého poklasného od Sedlic
• Šumař na nic nečekal a dal se na útěk, ale vodník byl rychlejší – dohnal šumaře, chytil ho za nohy a vlekl ho k vodě
• Vodník měl ohromnou sílu a Řehoř jen marně chytal trávu, pak lávku a voda se blížila; z poslední naděje zvolal „panenko Maria, zachraň mne.“ – vodník ho pustil a zmizel
• Řehoř svou příhodu vypravoval každému, kdo byl ochoten ho poslouchat; lidé se od těch dob vyhýbali nejen rybníku, ale i lávce

Z vlastních zápisků; Tajemné bytosti mezi námi, Pavel Toufar, 2009, 2010, nakladatelství Moravská Bastei MOBA