Vodník – obecné info

• 1 z nejtypičtějších postav Česka a okolních zemí se zeleným kabátkem a vždy mokrým šosem
• Nazýván všemožně, většinou však jako vodník či hastrman, besrman, basrman, vosrmon, vodán, zelenej… mlynáři nazýván i „levák“, protože škodil jejich mlýnům
• Miloval pestrobarevné pentle a zrcátka, na které lákal oběti do tůně a spleti vodních rostlin
• Oblíbená barva vodníků byl většinou zelená a červená
• Někdy popisován jako dobrácký, někdy jako zákeřný; v Čechách znám dobře i pro své porcelánové hrníčky s pokličkami, pod kterými uchovával dušičky utopených, které stáhl – někdy stačilo jen nazdvihnout pokličku a duše v podobě bubliny vyplavila nad hladinu a mohla se spasit – někdy byl takto jedinec oživen a mohl pokračovat v žití, ale zestárlý o ty léta, co strávil v uvězení
• Vodníci se vyskytovali většinou v řekách, potocích, jezerech, rybníkách, ale nikdy v moři
• Zajímavé je, že vodníci se typicky vyskytovali jen na území Česka a Německa – příkladem ve Francii žádného vodníka nemají
• Časté společnice byly pro vodníky víly
• Dohledat původ vodníka není až tak snadné - některé vědecké teorie vypráví o sumci či obrovské žábě, ty méně vědecké hovoří, že to původně byl anděl, spadlý či svržený z nebes, který spadl do vody
• Dle předků se též vodníkem mohli stávat sebevrahové, kteří nesměli být pochováni v posvěcené půdě a někdy se mluví i o nebiřmovaných
• Zajímavé je i jeho jídlo, někdy se objevuje jezení syrových ryb, někdy si jej chodil opékat, nejčastěji do mlýna
• Veskrze se věří, že vodníci mění tvar – nejčastěji v rybu, koně, raka, psa, kočku, sovu, husu, vepře, slepice, ale objevují se i podoby jako kámen, kus dřeva či bochník chleba (což byl brán jako dar boží)
• Přeměna do podoby koně může mít svůj původ v řecké mytologii – Poseidon, bůh moře byl i patronem koní a dostihů
• Vodníkova zranitelnost spočívá ve vodě, pro žití potřebuje alespoň kapku vody; spoutat ho lze jen s pomocí provazu z lýčí, a pokud je přivázán na nějakém teplém místě (př. u kamen) stane se bezradným, bezmocným, někdy se uvádí i že je to jeho smrt – pro nabytí síly mu stačí pak jediná kapka vody
• Dle jedné rady lze přemoci vodníka i tím, že se mu ustřihne šos kabátku, obtočí se svěceným růžencem a zakope se v posvěcené půdě (či na rozcestí)
• Přemoci vodníka není až tak snadné – na pomoc mu chodí nejrůznější stvoření, zvedá se vítr až do vichřice
• Dle jedné verze může být vodník na souši jen do příštího svítání, pak by jeho moc skočila a ve vodě by se i on utopil jako obyčejný smrtelník, dle jiné verze jen uschne či zemře
• Za účinný protivodnický prostředek jsou považovány některé byliny, ale i vrba, dále kapradí, černobýl (Artemisia vulgaris), který zaháněl i upíry, toten (ne kosatec, ale jiná bylina podobná černobýlu, jejíž květ je popisován jako motýlový a fialový
• Dle další verze nemohl vodník ublížit tomu, kdo měl v ruce kopřivu
• Mluvilo se i o zaklínačích, kteří chodili krajinou a věděli, co na vodníky platí
• Všichni vodníci se i vyznačovali buď nesmrtelností či dlouhověkostí (až několik století); mrzutí a nabroušení se většinou stávali na sklonku vodnického stáří
• Občas chodili i do hospody a po „sousedsku“ si povídali s lidmi; někteří i žertovali a chodili vyprávět vodnické historky či historky od vody
• Nedoporučuje se vodníkovi posmívat, dobírat si ho, a urážet ho se nevyplácí – vodník nezapomíná
• Vodníci měli vždy zvláštní vztahy ke mlýnům a mlynářům, a téměř každý mlynář měl vždy po ruce lýkový provaz
• Někteří vodníci se s mlynáři přátelili, naháněli jim vodu do náhonu, pomáhali, většinou za odměnu, což bylo většinou vpuštění do kuchyně, kde oni sami či panímáma ryby či raky osmažila; někdy dostávali i jiné dobroty či mléko
• Rozhněvaný vodník uměl zatraceně potrápit, strhával loďky, trhal sítě, vyháněl vodu z mlýnského kola či je přímo zastavoval
• Vodníci se k rybářům většinou chovali přátelsky – chodívali jim na svatby, dcerkám rybářům nosívali věno, ale říkalo se, i že když někdo rybářově dceří vezme zelený vínek, než dovrší 20 let, a když děvče stačí vínek vyměnit za čepec, přijde si pro ni vodník jako pro svou vyvolenou nevěstu
• Když rybářova dcera ztratí čepeček, stane se vodní vílou, která s družkami láká mládence do tůní, kde se utopí; takový mládenec má pak po bocích zmodralé pruhy a na šíji hluboko do kůže vtisknuté otisky prstů
• Děti, kterým jde vodník za kmotra, budou celý život šťastné
• Rybáře doprovázeli mezi smutečními hosty a při jejich poslední cestě na hřbitov
• Vodníci milují muziku – když potkali potulného pěvce, štědře mu za písně zaplatili
• Na Moravě se tradovalo, že se vodníci bojí koček, ale jinde se říkalo, že byli kočky jízdní zvířata do vodnických kočárů
• Když byl někdo na vodníka zlý, oplatil mu to
• Na jihu Čech měl také vodník, stejně jako i mnoho jiných bytostí, políčeno na šestinedělky a za trest jim bral děti a odnášel (dříve se v šestinedělí musela matka s dítětem ležet či sedět „v koutě“, většinou to byl roh světnice, zakrytý plachtou; matka nesměla v šestinedělí opustit roh či místnost)

Z vlastních zápisků; wiki.cz; lexikon znaků a symbolů; Tajemné bytosti mezi námi, Pavel Toufar, 2009, 2010, nakladatelství Moravská Bastei MOBA