Vikštejn – Bílá Paní, Krvavý kámen

Bílá paní:

• Jednou do roka se tu zjevuje Bílá Paní, ale je jiná než ty ostatní. Tato má své bílé roucho potřísněné krví – jako připomínku strašné události; jiná verze, kterou jsem našla, říká, že po smrti manžela Bílé Paní se již nezjevovala
• Ve výroční den má vycházet na hradby a dívá se smutně do údolí Moravice, jakoby vzpomínala na staré časy
• Za života jí nic nechybělo. Pobývala v pohodlí a přepychu, kterým ji zahrnoval její muž, Vítek z Kravaře, který měl vystavět. Do hradu se vjíždělo ze severu přes hluboký příkop, který byl vyhlouben při stavbě hradu. V něm stojí 3 mohutné pilíře, na němž byl spouštěn padací most
• Vítek, jako příslušník mocného rodu měl spoustu přátel, ale blahobyt budí závist, a tak měl i pár dobrých nepřátel.
• Nedobře vycházel i se svým sousedem, rytířem Tunklem, kterého podle všeho měl Vítek v drsném souboji při turnaji ve finální fázi nakonec porazit. Dle jedné verze, která se vypráví, nemohl pak Vítek snést tak tvrdého a vyrovnaného soupeře a dal ho vykázat z tvrze. Ani na hostinu jej nenechal. Ten přemýšlel, jak by se mu mohl pomstít a jeho nenávist rostla každým dnem.
• Na hrad nechal dokonce propašovat pár svých věrných a tak se dozvěděl, že Vítek odjel do boje pomoci svému příteli. Tunkl vyrazil na hrad a netrvalo dlouho a zabouchal na bránu.
• Paní Anna se dívala z okna, takového hosta nečekala. Nechtěla ale dát najevo svou nevoli a rytíře přijala. Ten mazal stejný med:
• „Měl jsem cestu kolem, přemýšlel jsem o tom, jak zbytečné jsou naše spory. Chtěl jsem se omluvit, pokud jsem se, paní, tvého muže nějak dotkl.“
• Paní ochotně naslouchala oné řeči, ráda vycházela se všemi v dobrém. Ani se nenadála a s licoměrným hostem bok po boku vystoupala až na hradní ochoz. Žena se samozřejmě neubránila, muž tasil meč a sekal do své oběti a nakonec její tělo hodil do řeky. (dle jiné verze i rozčtvrtil, zneuctil a zohyzdil)
• Když se Vítek vrátil zpět, našel plačící služebnictvo a svou mrtvou paní, kterou vylovili z řeky. Dle všeho byl Vítek nemilosrdný po návratu a bezcitný vrah byl chycen a popraven. Jeho sídlo bylo rozbořeno a srovnáno se zemí
• Má být smutná, bledá a má mít zkřížené ruce na hrudi

Krvavý balvan:

• Po 30leté válce měl hrad osiřet; lidé se postupně stěhovali do jejího okolí, zakupovali pozemky, a aby měli snazší práci při stavbě domu, brali si z hradu zachovalé kameny
• Malá osada Horní Vikštejn, jež měla jediný příjezd  ke zřícenině si nemohla dovolit postavit hostinec; sedláci si tedy vybrali jednoho z nich, kdo bude přechovávat u něj ve sklepě vždy po jednom ze soudků, aby z něj mohlo se o svátcích, nedělích a památných dnech čepovat
• Sedlák se rozhodl proto si vydláždit sklep a na jeden větší balvan postavit sud s pivem; kamení ze zříceniny si dovezl ještě před sklizní, kdy neměl toho moc na práci, sklep vydláždil a vyčistil
• Následující den si ze zříceniny přivezl další, velký vyhlédnutý balvan, ale dojel s ním už za tmy a tak jej nechal na zemi ležet do dalšího dne (délka 2 lokty, šířka 1 loket, podlouhlý, obdélníkový, výška 1 a půl stopy, podoba stolu, šedomodrá barva se měnila)
• Když byl kámen ozářený slunečním světlem byl lesklý, jasný a čistý a ve tmě se měnil, jakoby na sebe bral těžké utrpení
• Ráno hospodář jako první vyšel z domu a všimnul si, že kámen je potřísněný celý krví. Nejdříve si myslel, že někdo zabil slepici, ale ze slepice by nebylo tolik krve. Začal se ke kameni přibližovat, a čím blíže byl, tím méně krve bylo. Když přišel až k němu, krev se vytratila. Ohmatal jej, nadzvedl, ale po krvi ani památka. Vše svedl na ráno a na červánky, vrátil se k domu a chvíli kámen pozoroval. Nikomu se nezmínil a kámen usadil do sklepa
• Skrze práci a starosti na jev zapomněl a tak kámen ležel ve sklepě několik dní. Když jednou uléhal, na vše si vzpomněl a šel přímo do sklepa. Krev opět stékala z kamene. Když rozsvítil louč, krev zase zmizela. Přesvědčil se i následující den a jev se opakoval. Jen přes den a večer nic nespatřil
• Sedlák nebyl pověrčivý, ale tohle si nedokázal vysvětlit. Vzal svého věrného černého psa a uvázal je ve sklepě. V noci byli probuzeni vytím psa, žena láteřila proč uvazoval psa v domě a děti byli vystrašené. Když se už chtěl podívat na psa, pes zmlknul. Unaven si šel lehnout
• Ráno spatřil v koutě u sklepních dveří psa se zježenou srstí, strachy se ještě třásl. Po sedlákovi štěkl i skočil.
• Rozhodl se v noci, o půlnoci se sám na balvan podívat. Vzal si posvěcený křížek a pevný čakan na obranu. V noci pomalu scházel do sklepa. Na schodech však loučí vrazil do nízkého stropu a louči udusil. Než ji znovu zapálil, spatřil úzký pruh světla z okénka, jak osvětluje balvan.
• Pevněji uchopil hůl, sevřel křížek a s vystřeštěným zrakem pozoroval postavu, jak klečí u kamene, hlavu posazenou na kameni a rukama kámen objímá. Paní štkala. Svit pocházel od tajemné hezké paní. Když už to vypadalo, že paní žalem zhyne, vztyčila se a dívala na kámen. Sedlák si ji tak mohl dobře prohlédnout.
• Na sobě měla těžký, drahocenný, úplně zkrvavený závoj a šat, zsinalou, krásnou a smutnou tvář, ruce a nohy zkrvavené a plakala rudé slzy. Také se potila rudou krví. Ke konci viděl, jak paní od balvanu někdo táhl, čemuž se ona vší silou bránila. Svit slábl až zhasl. Sedlák se vrátil na lůžko, ale neusnul. Rozhodl se ráno kámen vrátit do hradu na původní místo.
• Příštího dne, když byli domácí všichni pryč, zapřáhl voly do vozu a kámen s vypětím všech sil dal na vůz. Odvážel je na hrad, ale v zákrutu cesty se voli zastavili a nechtěli se hnout. Nepomohl ani křik, ani bití. Ještě více se však podivil, když voli obrátil zpět k domovu. Voli uháněli a nezastavili se ani před domem. Utíkali vesnicí dále, běželi po melečské cestě. Sedlák je nechal a klusal vedle nich až k místu, kde cesta za Radkovem dosahuje nejvyššího místa. Tam se zastavili, tedy spíše zarazili. Jakoby je cosi zadrhlo vůz dostal smyk a převrátil se. Balvan se zakutálel do příkopu a sedlák se šťastný vrátil domů.
• Nejbližší neděli šel sedlák ke zpovědi, v níž pověděl faráři o svém zjevu v krvavém balvanu a farář mu odpověděl:
• „Jistě na tomto balvanu stála kdysi soudní stolice nebo nějaké mučící nástroje. Zjev ženy s krvavou řízou byla duše paní, která pro­žila veliké životní hoře — smrt nějakého milého člo­věka na tomto balvanu. Musíme pro pokoj obou duší něco učiniti, pro popraveného i pro ubohou paní.  Není náhodné, že voli právě na onom místě zastavili!"
• Farář dal balvan zakopat hluboko do země a na místě postavili dřevěný kříž, který byl časem zničen. Na onom místě pak byla postavena socha sv. Jana Nepomuckého, která tam stála ještě po druhé světové válce. Dnes je i ona zničena
• Od té doby ale nikdo už nestrašil

Z vlastních zápisků; zdroj kniha Za strašidly na hrady a zámky;  https://pzahnas.webnode.cz/products/povesti-z-knihy-r-sakreidy-hrad-vikstejn/