Valdštejn – Poustevník s bolavým srdcem

• Straší tu přízrak poustevníka – vousatého muže v dlouhém hábitu přepásaném provazem a s kapucí na hlavě; v ruce drží růženec a tiše se modlí
• Se smutným výrazem prochází hradem a stále se otáčí, jakoby na někoho čekal
• Projde branou na most, zhluboka si povzdechne a rozplyne se jako dým
• Jedná se o ducha Václava Karla Holana Rovenského, který se na konci 17 století usadil ve zpustlém hradě a začal tu žít jako poustevník
• Býval vyšehradským varhaníkem a známým autorem církevní hudby
• Jeho přítomnost se dlouho neutajila a tak sem lákala řadu dalších poustevníků
• Proč se vzdělaný a úspěšný muž po návratu z dalekých cest ve zdejší pustině usadil, není známo – teorie o těžkém hříchu či bolavém srdci
• Byl údajně i zručným sochařem a během valdš. Pobytu měl zhotovit řadu plastik, rozmístěných po okolním kraji; tradice mu připisovala i autorství monumentálních soch na kamenném mostě hradu
• Jedna u jeho soch byla zvláštní a tajemná; poustevník k ní přicházel každý den a to i v té nejkrutější zimě
• Představovala muže, jehož kamenná tvář se postupně měnila – byla na ní patrná stále větší bolest a smutek
• Lidé si vyprávěli, že socha v noci roní kamenné slzy a věřili, že je kouzelná
• Jak se měnila socha, měnil se i poustevník; přicházel k ní stále častěji a se sepjatýma rukama seděl a modlil se, občas i plakal
• Vydal se za ní i štědrovečerní noc, hustě sněžilo a byl velký mráz, poklekl u sochy a opřel o ní znavenou hlavu – když v údolí zazněly půlnoční údery zvonu, ozvaly se kroky a pak poustevníka kdosi uchopil za rameno, strnule obrátil zrak a spatřil svého otce, který k němu přistoupil, objal ho a odvedl domů
• Tehdy se socha podobná jako vejce vejci jeho otci poprvé usmála a rozsypala se
• Říká se, že ji rozmočily slzy, které ronila

Z vlastních zápisků; zdroj Za strašidly na hrady a zámky III; Vladimír Soukup a Petr David; 2012; Ikar