Templštejn – průvod templářů

• Před svým nuceným odchodem z Moravy prý templáři ukryli ve zdech Templštejna velký poklad v naději, že se sem pro něj vrátí. K tomu však nikdy nenašli příležitost, a tak poklad zůstal na svém místě dodnes – kdesi hluboko pod sutinami zdiva
• Zvěst o pokladu se předávala z generace na generaci po celém kraji a mnozí jej zatoužili získat. Nikdo k tomu ale nenašel odvahu, protože se říkávalo že jej stráží bytosti z říše duchů.
• Až jistý mladý čeledín z blízkých Jamolic se rozhodl, že překoná strach a pokusí se o štěstí. Jednoho letního podvečera se vydal do zřícenin, prolézal sklepení i nejrůznější výklenky, klepal na zdi, přehazoval hromady kamení. Když se dostal k hradní studni, venku se už setmělo.
• Studna byla téměř až po okraj zasypaná, začal v ní tedy přehazovat suť. V tom se mu zdálo, že z hloubky vycházelo slabé světlo, zvýšil tedy úsilí – a skutečně světla bylo více a více, pak se přidal i rachotivý zvuk, který stále sílil, nakonec navršené kamení pod jeho nohama se začalo hýbat. Vyděsil se, přeskočil roubení a ukryl se v blízkém křoví. Nejvyšší čas.
• Ze záře vycházející ze studny se vynořil zástup postav – templářských rytířů ve starobylém odění. Seřadili se do dvojstupu a pak za neustálého zpěvu zmizeli kdesi ve zříceninách. Čeledín už na nic nečekal.
• Jakoby mu za patami hořelo, rozběhl se cestou necestou domů. Zpátky do hradu se odvážil až za denního světla, jaké bylo jeho překvapení, když na roubení studny našel 3 zlaté penízky. Lidé chtivý pokladů pak zcela vyčistili hradní studnu, nenašli v ní však nic, co by stálo za řeč.
• Přízračný průvod tu pak zahlédli ještě mnozí – a prý se tu zjevují dodnes
• Přízraky templářů vycházejí ze studny, pak chodí v čele s řadovým konturem po hradě, zpívají žalmy a hořekují nad svým osudem. Nakonec se společně pomodlí a zase jeden po druhém zmizí ve studni

Z vlastních zápisků; zdroj kniha za strašidly na hrady a zámky