Světýlka a sedlák, světýlka a popálený chlapec

Světýlka a sedlák:

• Sedlák z Předních Paští v deštivém podzimním dni oral své pole, které leželo na příkrém svahu nedaleko říčky Křemelná
• Zdálo se mu, že dole u říčky cosi pobleskuje a díval se tam
• Nad hladinou se honilo hejno světlušek; věděl, že by je neměl dráždit, ale řekl si, že jsou daleko a on v bezpečí a tak na ně zařval „hej, vy tam , světýlka…“ a přidal ještě nějaké to pikantnější slovo
• Světýlka přestala kroužit nad vodou a vydala se na sedláka, ten nechal potah potahem, a letěl domů
• Sotva zavřel dveře, světýlka dorážela na dveře i okna a kroužila kolem chalupy
• Ven se odhodlal až ráno a spěchal na pole, kde nechal zapřažený 2 statné voly – boky měly sedřené a podrápané tak dokonale, že je musel nechat utratit

Světýlka a popálený chlapec:

• Jeden chlapec se v podvečer vracel z Dlouhé vsi do Bohdančic; šel pomalu k samotě Stupná, když po setmění viděl pokroucený pahýl a kolem něj kroužil roj malých jiskřících světýlek
• Věděl, že by se jim měl raději vyhnout, ale myslel si, že jsou to jen světlušky a chtěl si na ně šáhnout, ale světýlka byla žhavá
• Žhavý roj zpozorněl a začal se pomalu k chlapci přibližovat
• Chlapec popadl klacek a udeřil do roje, hůl ale shořela jako ze slámy
• Dal se na útěk, ale světýlka byla najednou všude kolem něj, sedala mu na šaty, na ruce i do vlasů
• Nedala se odehnat, a kde na šaty dosedl, tam začaly hořet; čím více běžel, tím více šaty hořely
• Ve vsi na něj kdosi vylil vědro s vodou, ale chlapec byl popálený; svým zraněním podlehl a zemřel

Z vlastních zápisků; Toulky českým tajemnem I-II, Aleš Česal, nakladatelství Ivo Železný, 2002