Šumavský Divoký lovec – lotr Drábek a znovuoživený jelen

• Kdysi pobýval v šumavských lesích Divoký lovec, jehož revírem byla celá Šumava; nosil hubertus černý jako bezměsíčná noc, černou kštici, krkavčí nos a oči šelmy
• Okolím se toulal zásadně po soumraku; ve svém živlu byl za zvuku meluzíny, silného vichru; na vraníkovi se proháněl mezi stromya před ním černí vlčáci
• V nejhorším nečase pak jezdil až na samotný vrcholek Boubín, aby si prohlédl celý revír
• Občas lapil neduživého kolouška, aby mu do revíru nezatáhl prašivinu, vzteklou lišku či lamentoval nad nastraženými oky
• S lidmi vycházel, myslivce trpěl, pytlákům rozuměl; občas prohodil i pár slov s dřevaři, zbloudilce naladil na správnou cestu a někdy i vyháněl rychlým krokem nevychované výrostky – více se do lidských záležitostí nemíchal;
• Jednou se v Borových Ladech konal myslivecký ples a všichni mysleli jen na to, jak ohromit své sousedy; venku to zlověstně hučelo, hřmělo, vítr kvílel;
• Nahluchlý pantáta Pešl se naparoval nad zkoleným tetřevem hlušcem; chalupník Horáček se chlubil prasečí hlavou – prase zkolil spolu se svojí dcerkou Lucií; kronikář Winkebauer by se netrefil ani do stodoly, a tak přivalil soudek vína; kolářský mistr vyrobil nové krásné krígle a hostinský Habada navařil kotel výborného zvěřinového guláše; sedlák Kapp svou krásnou ženu,u které všichni obdivovaly její kožich z liščích kožíšků
• Nekorunovaným králem večera byl ale soused Drábek; dlouho přemítal, jak by všechny ohromil; jako protiva ho ženská nechtěla, něco pěkného vyrobit nemohl, šikovností neoplýval a navíc byl pěkný lakomec
• Nezbývalo pro něj nic jiného, než ulovit něco majestátního – v údolí Teplé Vltavy měli překrásný exemplář – statného jelena, velmi starého, o kterém se vykládalo, že je to samotný miláček matky hor Gabréty; nikdo se nikdy neodvážil na něho vystřelit
• Srst paroháče byla prolezlá stříbrem a paroží měl tak košaté jako koruna stromu; ráno před plesem vyrazil z domu na čekanou a skutečně – po těch letech neútočení si jelen zvykl a Drábkovi vylezl přímo před nos – ten ho střelil a jelen se svalil na zem
• Z Úbočí Liščího hřbetu ho ale pozoroval Divoký lovec v černé kamizole
• Dotáhnout zvíře na ples nebyla lehká věc – souseda to stálo spoustu sil a nadávek; vyjímal se mezi trofejemi a každý si jelena prohlížel; soused Drábek si svůj královský triumf užíval
• Přízraky nechodí jen tak a když už tak s okázalostí – Divoký lovec přišel za zvuky vichřice, blýskání a takového štěkotu, že bylo horší než hřmění rovnou do sálu a vše kolem utichlo
• Nikdo se neodvažoval ani pohnout, jen hostinský Habada si náhle vzpomněl, že musí nakrmit v maštale volka; kráčel středem sálu rovnou k jelenovi a poručilmuzice, aby zahrála něco skočného, v koutcích mu přitom cukal úsměv
• Jak začala muzika hrát, začal s sebou cukat i mrtvý jelen; brzy se postavil na nohy a začal hopsat po místnosti; jak muzika zrychlovala, zrychloval i jelen a oháněl se po svém vrahovi; sál brzy vypadal jako po rvačce
• Lovec si nad tím jen spokojeně mnul knír; jelen brzy na rohy nabral Drábka a vynesl ho ze sálu ven – tehdy se lovec uklonil a s přáním hezkého večera zmizel
• Zázračný jelen se brzy s ran vylízal, sál se opravil a Drábek měl jen modřiny a pěknou ostudu, která mu však už navždy zůstala

Nalezeno na  https://gilg.webnode.cz/news/divoky-lovec/