Skrytá tvář skutečnosti (II), Podoba Satana

   Jaká byla vlastně církevní středověká představa o Satanovi, jakož i o jiných ďábelských bytostech, kterými byl středověk zaplaven? Tato informace nebyla tenkrát určena zvědavým vrstvám tehdejších obyvatel. Ti měli vidět pouze své čerty a strašidla...

   V papežské Bule Řehoře IX. (z 13. 6. 1233) se totiž hovoří o bytosti, která se zjevuje jako šedý muž, s výraznýma a velkýma očima, hubený, prakticky bez masa, chladné pokožky. V mnohých případech jeho horní polovina těla září a to tak intenzivně, že osvítí celou okolní prostoru. Ona bytost, nazývaná “průvodce” posléze mizí a stává se neviditelnou.

   Satan a jeho ďábelské bytosti mohou měnit svá těla, mizet, překonávat obrovské vzdálenosti nezávisle na čase, číst myšlenky lidí (telepatie?), přemisťovat jejich těla z místa na místo. Plodí s pozemskými ženami lidem nepodobné stvůry. Vytváří si mezi pozemšťany skupiny přívrženců s jejichž pomocí chce změnit podmínky na naší planetě a převzít vládu. Odměnou těm, kteří spolupracují je bohatství a výjimečné schopnosti.

   Všimněme si jedné maličkosti: žádný kozel, žádná netopýří křídla, černý kocour či pes, o kterých vypovídaly neinformované mučené oběti! Bytost s šedou a chladnou kůží, s výraznýma očima, telepatickými schopnostmi a dalšími výjimečnými možnostmi, které se tak podobají těm, o kterých se hovoří v souvislostmi se “setkáními třetího druhu”. Žádné zázračné masti a létání na koštěti. Tajná instrukce hovoří o schopnosti neznámé bytosti libovolně manipulovat lidskými těly i jejich myslí. Do téže kategorie patří i vymoženost být neviditelný.

   Rovněž problematika oplodňování pozemských žen není nezajímavá a v kontextu s dalšími indiciemi může nabýt netušené úrovně a rozměru. Však to také byla jedna z oblastí, o kterou projevovali úředníci inkvize neobyčejný zájem; jistě nikoli proto, že v té době neexistovaly pornofilmy.

   Je totiž možné, že Svatá inkvizice usilovně pátrala po něčem, o čem měla sama pouze kusé informace...

z uložených zápisků z Archiv Záhad