Skály (Štarkov) – Jak čert loupežníkům do pekla pomohl

• Majitelé jednou hrad, který nebyl zrovna pohodlný, opustili, a zanedlouho se sem nastěhovali lapkové, jímž na pohodlí až tak nezáleželo, stačily jim pevné hradby a střecha nad hlavou
• Odlehlý hrad se stal ideální skrýší pro tlupu i poklady, ale obyvatelům okolních vsí došla trpělivost a tak na tlupu poslala vojsko
• Hrad byl obležen, ale loupežníci včas zpozorovali nebezpečí, zavřeli bránu a na hradby dali střelce
• Strmé skalní stěny jim poskytovaly dokonalé bezpečí – zdolat je nedokázala beranidla, ani dělové koule; zásob měli také dostatek
• Zasáhla až náhoda – horké léto bylo suché a hradní studna začala vysychat; vody v ní bylo méně a méně
• Jednou se tlupa sešla u studny a probírala co dál; náčelník řekl, že vzdát se nemohou, to by je jistě čekala šibenice a že musí najít společně řešení, i kdyby se měl upsat čertu – a tu se vzal čert s úsměvem od ucha k uchu
• „Volal jsi mě. Pane? Jsem tady, abych tobě a tvým kamarádům pomohl. Naplnit takovou studnu je pro mě maličkost. Ale zadarmo to nebude, musíš mi upsat svou duši.“
• Loupežník se smlouvou souhlasil, vzal si od čerta pergament, řízl se do ramene a úpis podepsal – v tu chvíli se studna naplnila až k okraji a loupežník radostí vykřikl, moc se naklonil a do studny spadl
• Loupežníci byli udiveni, a stáli u studně probírajíce, co si počnou bez velitele, ale vzápětí se strhla hádka o to, kdo bude další náčelník
• Obléhatelé si pozdvižení všimli, neuniklo jim ani to, že bránu nikdo nehlídá, rozrazili ji a vtrhli do hradu a lapky pobili
• Přízraky loupežníků dodnes bloudí zříceninou a hledají své poklady

Z vlastních zápisků; zdroj Za strašidly na hrady a zámky III, Ikar, Vladimír Soukup a Petr David, 2012