Rokštejn – černý pes, černý kozel a kocour

• Zřícenina; též i jako Rukštejn či Rutenštejn
• Na Velký Pátek se tu otevírá cesta k pokladu, který je hlídaný černým kozlem a černým psem; jiné verze i přidávají černého kocoura s kolovratem; jiné verze i říkají o Květné Neděli, ale jen do doby, než v kostele doslouží mši
• Poklad tu zůstal nejspíše po rokštejnských rytířích, kteří museli hrad opustit po velkém požáru
• Hromadu zlata prý hlídá duch jednoho z rokštejnských rytířů v podobě velkého černého psa s ohnivým jazykem a jiskřícíma očima, který nashromáždil velké bohatství, ale nenašel v hrobě klid
• Našla jsem celkem 2 příběhy vztahující se k pokladu, ale rozcházejí se v černém kozlu. V pevním jde o děvečku z Brtnice a v příběhu je jen pes a druhém jde o děvče z Přímělkova a jde o psa i kozla
• Na Velký Pátek šla děvečka v Brtnici natrhat květiny. Šla podél potoka a v horkém dni došla až ke zříceninám Rokštejna. Unavena lehla do stínu u chladných zdí a zaslechla žalostné vytí psa. Dívka se zaposlouchala a sestoupila do podzemí. Před ní se rozestoupila obrovská síň se zlatým světlem pokladu a uviděla před sebou velkého psa. Opatrně k němu přisedla a chtěla jej pohladit, ale pes se odtáhl a začal výt znovu. Statečné děvče přišlo znovu blíže a tentokrát jej pohladila, protože jí bylo psa líto, že jej nikdo nechce. Pes si spokojeně lehl a promluvil lidským hlasem „Vezmi si, co jen chceš. Máš dobré srdce a zasloužíš si lepší život.“ Dívka zamrkala v šoku a nevěřícně se natáhla po pár zlaťácích a nic se nestalo, jen pes přikývl velkou hlavou. Ještě 2x si vzala do kapsáře trochu zlat a chtěla poděkovat strážci, ale pes už nikde nebyl. Dívka vstala, ještě jednou poděkovala a vydala se na statek. Od těch dob už prý nikdo poklad nenašel.
• Druhý příběh souvisí s černým kozlem a černým psem, kteří poklad hlídají. Avšak se nemají v lásce, pes na kozla vrčí a ňafe po něm, kozel se psa snaží nabrat na rohy. Honí se a perou.
• Jisté děvče z Přímělkova se prý přesto z pokladu něco uzmula a to hned 3x. často mívala pochůzky do podhradního mlýna a několikrát tu kozla se psem viděla. Kdykoliv pak měla možnost, obě zvířecí strašidla pozorovala, a tak jí neuniklo, že na Velký Pátek a Květnou Neděli na krátký čas oba dva ulehnou na chvíli ke spánku. Toho dokázala využít, a když se před ní otevřel vstup do podzemí a v něm spatřila hromadu zlaťáků, neváhala a rychle si z nich nabrala do zástěry. Protože dobře věděla, že přílišná hrabivost by se jí mohla vymstít, neboť zvířecí strážci se mohou každou chvíli probudit, hned se obrátila a pospíchala ven, pryč z hradu. Stejným způsobem se ke zlaťákům dostala ještě 2x. pak usoudila, že to co z pokladu sebrala ji k rozumnému živobytí stačí. Teprve až na smrtelné posteli prozradila, jak se jí k pokladu podařilo proniknout, oklamat psa i kozla. Po ní to zkoušeli i jiní, ale nikdo už neuspěl.
• Přízraky obou zvířat se tu mají zjevovat dodnes

Z vlastních zápisků; kniha za strašidly na hrady a zámky; https://www.rozhlas.cz/hradyazamky/jihlava/_zprava/232995; wiki cz;