Přimda – hrad se stal hřbitovem

• Mladý hrabě z Oldenburka se dostal až ke dvoru německého císaře, aby se naučil rytířským dovednostem a dvorním mravům
• Zalíbila se mu císařova dcera, která v něm také našla zalíbení, ale oba tušili, že by císař jejich lásce nepřál
• Hrabě odešel z císařského dvoru a hledal skryté místo, kde by postavil hrad pro sebe a svou milou; nakonec objevil dobrý vrch s výhledem, najal dělníky a čeledi přikázal, aby v kraji  nakoupili jídlo a nepozorovaně je odnesli na Přimdu
• Hrad rychle rostl a i jeho zásoby; když byl dokončen přikázal čeledi, aby všechny dělníky pobili, což se nakonec stalo
• Čeledníky po chvíli a pozval je do sklepení, kde je pozval k vínu; sklepení bylo vyložené dřevem a pak už jen hrabě zaklepl těžká dubová vrata, založil požár a odešel, aby nemusel poslouchat nářek a křik upalujících umírajících
• Teď už nebylo nikoho, kdo by mohl všechno vyzradit a naplánoval si únos své milé; jedné noci pro ni vyrazil, únos se zdařil a oba se usadili v novém hradě
• Ale císař po letech lovil právě ve hvozdu na česko-německých hranicích a ztratil se své družině; vydal se podél potoka a doufal, že najde lidské obydlí, uviděl koně a už stál u hradní brány
• Otevřít mu přišel sám hrabě z Oldenburku; císař na sobě nedal nic znát, nechal se pohostit a druhý den se vydal ke svým; sestavil ozbrojenou skupinu a hrad chtěl dobýt
• Než stačila jeho skupina udeřit, vystoupila na ochoz císařova dcera a prohlásila: „Odpusť otče. Jestli ale proliješ krev toho, jehož jsem si sama zvolila, pak se raději vrhnu z hradeb k tvým nohám.“
• Císař se nechal obměkčit a vzal uprchlíky na milost; po čase pak vzal zetě a dceru a hrad ponechali svému osudu
• Fakt, že z hradu se stal jeden obrovský hřbitov, věděl jen hrabě sám; každou noc ho ze snu budil nářek jeho upalujících se čeledínů

Z vlastních zápisků; zdroj Za strašidly na hrady a zámky III; 2012; Ikar; Vladimír Soukup a Petr David