Příběnice - jeptišky, poklad, zvon a přízračná postava ženy

Přízraky jeptišek:

• V zříceninách hradu se zjevuje celý zástup přízraků mladých dívek, oblečených do řeholního roucha, které za tichého nářku kráčejí ke strmé skalní stěně, po níž pak navzdory fyz. zákonům sestupují v pořádku dolů do údolí
• Zamíří k řece a po její hladině se procházejí jako po pevné zemi. Chvíli kráčejí po proudu, pak zase proti němu, aby se po čase, přímo pod hradní skálou, voda pod nimi rozestoupila a ony tudy jako po cestě zamíří za hlasitého modlení na její dno
• Potom se nad zástupem voda zase uzavře a vše zahalí
• Jde o přízraky jeptišek z jednoho blízkého kláštera, které se na počátku husitských válek uchýlily pod ochranu Rožmberků za pevné zdi hradu. Když byl hrad obklíčen a husité začali přelézat hradby, vrhli se řeholnice ze strachu ze zneuctění z hradní skály do řeky, kde všechny nalezly smrt
• Protože je však sebevražda, i ze šlechetného důvodu stále proti božím přikázáním, nenalezli klid a navěky budou bloudit v místech, kde ukončily život

O černém psu, ovci a pokladu:

• V době pašijí tu straší černá ovce, hlídaná 2 černými muži v širokých kloboucích, kteří lopatami přehazují hromadu peněz. Na vše dohlíží velký černý pes.
• Pes dbá na to, aby se ani jedna mince neztratila a když se nějaká zakutálí, přinese ji zpět.
• Kdo ovci zahlédne a vydá se po její stopě, má šanci poklad najít, zatím se to prý nikomu nepodařilo
• 2 pasáčci z Malšic; ovce je dovedla až do sklepení hradu k pokladu, k němuž již byli velmi blízko; jeden se sehnul k zakutálenému zlaťáku a zvedl jej a v tu chvíli jej pokousal velký černý pes; oba utekli, ale ten, který byl pokousán do rána zemřel
• Je však ještě jedna verze, možná jde o jiný příběh: 2 muži z Malšic se vydali k hradu, potkali černou ovci, která je dovedla až na místo, kde byli 2 černě oblečení muži a přebírali se hromadou peněz a pokladem. Vše to hlídal velký černý pes. Jakmile hlídači oba pocestné spatřili, začali je strašit hrůznými způsoby. Oba z lesa utekli. Jeden z toho zešílel a druhý do smrti neřekl, co to vlastně v lese viděli.

• Myslivec z Malšic se taktéž na hrad vydal a cestou slyšel řinčení, které mu připomínalo řinčení řetězu. Se zvědavostí se vydal dál a uviděl 2 černé chlapy a opět poklad. On se jich ale nelekl a chtěl si jeden peníz vzít na památku, ale zarazil ho černý pes a peníz mu sebral. Myslivec se dal na útěk s myšlenkou, že si na místo příště zajde a poklad najde. Ale to místo už nikdy nenašel.

O zvonu:

• Zvon se má nacházet na dně řeky Lužice
• Na hradě byl kdysi vězněn Václav IV a za trest měl hrad pobořit po svém propuštění, zvon se přitom zapadl do země
• O mnoho let později jej měla najít tesařka při sečení trávy; srp se jí zasekl a zapletl do něčeho. Ozvalo se zazvonění a žena vykopla zvon, ale zaklela když se polekala
• Zvon se skutálel dolů do řeky a přitom hlasitě zvonil: „Václave, Václave, pamatuj, pamatuj“!

Další pověsti

• Na Příběnicích se nacházel poklad – stříbrné talíře. Místní myslivec cestou na hrad, došel ke studni a ty stříbrné talíře viděl ležet na dně. Ale protože měl ve zvyku jadrně klít, zaklel a talíře zmizely.
• Dva pytláci nevěřili pověstem, že na hradě straší a chodili pytlačit k vodě. Jednou slyšeli zvláštní dupot, předpokládali, že je to srnec a tak na něj číhali. Zvíře k nim doskákalo a před nimi se postavilo na zadní. Jaké bylo jejich překvapení, když mělo rohy a dlouhý ocas. Ale nic jim neublížil a pokojně odešel.
• Hajný a pasák se domluvili, že půjdou hodně brzo ráno pást dobytek. Potkali ženskou postavu a hajný se pustil do vyhrožování, že pokud neuhne z cesty, že bude zle. A bylo. Ženská postava se ho nezalekla a vstupovala mu do cesty, neustále, až dostal strach. Neměla ruce, ani nohy, povlávala nad zemí. Po kohoutím kokrhání zmizela dočista.

Z vlastních zápisků; zdroj Kniha Za strašidly na hrady a zámky; https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADb%C4%9Bnice#Pov.C4.9Bsti