Polní strašidla

• Na ruských polích se skrývá Polevik či Polevoj, jemuž odpovídá běloruský Bělun, haličský žitný děda, ukrajinská žitná matka či žitná bába a česká Žithola
• Postava Polníka nemá být větší než samotný klas, takže ani po sklizni není moc vidět, či ho lze spatřit v posledních klasech
• Bělun se k člověku chová přátelsky, pomáhá při žních a obdarovává ty, co se s ním přátelí; jeho variantou je Sporyš, původně jako dvojité zrno či dvojitý klas, ze kterého se vařilo pivo, pletly věnce či zhotovovala zvláštní loutka Sporyňa, později personifikována jako malá kudrnatá postava (zvláštní propojení na Poledníčka, který vypadá stejně)
• Žitný děda měl 3 hlavy a ohnivé jazyky
• Žithola střeží obilí před dětmi a pokud chytí ty, co do obilí vejdou, potrestá je natlučením cvočků do zadečku
• Žitná bába číhá v poli na děti, které milují hrachové lusky
• Česká Kosířka má v ruce dlouhý kosíř a tím usekává hlavy dětem trhající lusky
• Podobná jsou i v Lužici Serpolnica, Serpyšyja, Serpelbaba, (?Posserpanic – nepřečtu po sobě), Serp či Serpel – polní strašidla se srpem na usekávání hlav (je možné, že jde jen o domácí zdémonizování jinak milých strážců)
• Některé bytosti kladou otázky (jako sfinga) a ty, kteří nejsou schopni odpovědět, trestá
• V poledne na povinný odpočinek a jídlo vyhání z polí Polednice

Z vlastních zápisků; Svět slovanských bohů a démonů, Zdeněk Váňa, 1990, Panorama