Oběti zla - Pekelný kámen

   V kopcích foukal vítr jako o závod o Johanovi blesklo hlavou, že je to předzvěst smrti. Nohy mu podivně dřevěněly a tak se na chvíli zastavil u skalnatého výčnělku, který trůnil okolí. Ohlédl se za sebe a viděl stopy, které tady zanechal. V mazlavém blátě nebyly příliš hluboké, ale viditelné. byly to jediné stopy, které tudy vedly. Johan si otřel orosené čelo a odhadoval, kolik mu ještě zbývá cesty. Za klikatou zatáčkou vedla pěšina vzhůru k Pekelnému kameni, který plní přání. Dojít k němu můžete jen jednou za život, jinak vás usmrtí bažiny. Johanovi se šlo stále hůř, ale věděl, že to musí zkusit. Byla to jeho naděje, protože jinak by Ulu už nikdy neviděl. Potřeboval peníze, aby si ji mohl vzít.

   Čím víc se k pekelnému kameni přibližoval, tím víc se jeho nohy bořily do černé kaše, která mu za chvíli dosahovala až k pasu. když k němu konečně došel a byl od něj vzdálen sotva půl metru, dosahovala mu hladina blátivé břečky až po krk. Johan věděl, že až odříká své přání, musí se kamene dotknout.

   Mluvil o zlatu, penězích a hmotných statcích, které by si chtěl dopřát. Ignoroval vytí zdivočelých vlků a nepohnul se ani tehdy, když se okolo něj přehnal netopýr, který se šustivými zvuky snažil dostat do jeho vlasů. Johan vyzval Satana, aby mu byl nápomocný, nadechl se a potopil, aby dosáhl na kámen. Potom se stejnou cestou dostal dolů k vesnici, kde bydlel. Ve strouze před ní už na něj čekal poklad, který mu zaručoval spokojený život. Ani sám nevěřil, že se do jedné truhlice vejde tolik zlata.

   Johan se místo toho, aby šel ze Ulou a splnil si svůj sen, začal zavírat sám doma a stále počítal peníze. Jodnoho dne se mu zdálo, že jich má méně a méně a v chamtivosti se rozhodl, že se k pekelnému kameni vydá ještě jednou. Cestu znal a vůbec se nedivil, že probíhala úplně stejně jako poprvé. Znovu stál proti kamenu po krk ve vodě a žádal zlé síly, aby mu vydaly zlato. Na Pekelný kámen si už ale nikdy nesáhl, protože ho bahno stáhlo neúprosně na své dno. Ani poučení o tom, že se k němu nesmí chodit víc jak jednou, nepomohlo žádným hamižným lidem, kteří skončili v útrobách vraždícího bahna. mysl, kterou zatemní peníze, propadá ďáblově moci. Johan nebyl jen obětí zla, ale sebe samého.

Příběh z časopisu Horoskopy, ze sbírky