Milotice – o černé hraběnce

• Milotický pán byl zábavný společník, zato hraběnka se hostů spíše stranila
• Dětství prožila v klášteře a raději pobývala na modlitbách něbo vyšívala kněžská roucha
• Byla velice zbožná a většinu času trávila se zámeckým kaplanem, což se nelíbilo hraběti
• Hraběnce říkal: „Měla byste se více starat o naše hosty, a ne naslouchat hloupým kázáním,“ načež hraběnka odpověděla „Přece nebudete na kaplana žárlit. Je to můj zpovědník, vážím si ho jako sluhy božího,“
• Hraběnce slova nebyla nic platná a v hraběti i nadále živila zášť
• Ráno se hraběnka setkala s kaplanem jako vždy v parku; ten ji dvorně políbil ruku, a skácel se mrtvý k zemi, usmrcený výstřelem
• Neštěstí se nikdy nevysvětlilo (či nevyšetřovalo..)
• Hraběnka onemocněla, a když konečně vstala, vzala na sebe černé šaty a nikdy více jiné barvy na sebe nevzala a proto se jí začalo říkat „černá hraběnka“ (jo, taky jsem si myslela, že bude příběh více temný..)
• Sedala dlouho u okna a vyšívala kněžská roucha, která ukládala do těžké dubové skříně
• Většinu času byla zamlklá, duchem nepřítomná a brzy zemřela
• Od smrti se noc co noc oba přízraky – jak kaplana, tak i hraběnky objevují v zámeckém parku
• Duch hraběnky přebírá kněžská roucha a kaplan slouží mši

Z vlastních zápisků; za strašidly na hrady a zámky I; Petr David a Vladimír Soukup; Ikar; 2005 a 2012