Litomyšl – šaty z chlebového těsta

• Před dávnem bydlela na zámku pyšná a ješitná hraběnka, která se starala jen o to, co si oblékne; nesnesla totiž, aby někdo jiný nosil stejné či jen podobné šaty a šperky jako má ona, stále se převlékala a kupovala nové šaty
• Když už nevěděla, čím by ohromila své okolí, dala si upéci šaty z chlebového těsta, nechala je ozdobit polevami a jako pávice si vykračovala procházkou
• Na nádvoří jí cestu zkřížila chudá stará žebračka a se sepjatýma rukama prosila „Slituj se nade mnou, milostivá paní, ulev mé bídě sebemenším dárkem.“
• Hraběnka jen odpověděla slovy „Jdi mi z cesty špinavá poběhlice!“
• „Božím darem zbůhdarma mrháš, zatímco má dcera a její děti hynou. Kéž tě bůh na místě potrestá.“
• Pod hraběnkou se otevřela zem a pohltila ji; její duch stále bloudí zámkem; zjevuje se hlavně v komnatě, kde bydlela
• Jednou v tom pokoji ustlali mladému šlechtici, který přijel na zámek s důležitým poselstvím
• V noci se mu zjevila hraběnka v bílém šatě a prosila ho, aby vyhledal onu ženu, která ji proklela a postaral se, aby netrpěla nouzí ani ona, ani její rodina – jen tak může v hrobě nalézt klid
• Hraběnka ho ještě varovala, aby se nikomu s posláním nesvěřoval, jinak se prý bude soužit dál
• Šlechtic hned ráno se vydal na cestu, nikomu nic neřekl a utíkal na svém koni k hradní bráně
• Stráži se zdálo divné jeho chování a tak ho zastavil a zeptal se oč jde
• Šlechtic přiznal, že měl v zámku zjevení a že spěchá pomoci té ženě; sotva to dořekl, kůň se vzepjal a jezdce shodil
• Šlechtic zůstal ihned na zemi ležet mrtvý s rozbitou hlavou
• Hraběnka tu straší dodnes

Z vlastních zápisků; Za strašidly na hrady a zámky III; Ikar; 2012; Vladimír Soukup a Petr David