Litice nad Orlicí – Klíčnice s černou duší, mnich Karažihovej a Divíšek s přízračným mnichem

Klíčnice s černou duší:

• Straší tu duchové 4 klíčnic, které tu sloužili ještě v dobách, když byly Litice ještě krásným královským hradem
• Byly mladé a krásné a každý se za nimi ohlédl – jedna měla vlasy hnědé, druhá zlaté, třetí rezavé a poslední černé, ale všechny měly zkaženou duši
• Byly zlé, závistivé, vychytralé, libovaly si v pomluvách, intrikách, krádežích a hanebných činech a snad i proto se z nich staly přítelkyně
• Ta s havraními vlasy nejlépe kradla, rusovlasá měla plno zlostných řečí, žena s kaštanovými vlasy si libovala v pomluvách a ta se zlatými vlasy milovala pletichy
• Ostatní sloužící se časem naučili jim raději vyhýbat, ale leckdo se dostal do jejich osidel – v lepším případě byli daní vyhnáni a v horším případě skončili v hradním vězení
• Jednou ta černovlasá v hradní kuchyni ukradla stříbrné lžičky a obvinily z toho chudou vdovu z podhradí, která si na hrad chodila do kuchyně umývat nádobí – zdálo se jim, že se k nim vdova nechová uctivě
• Správce nedal věc ani vyšetřit a vdovu nechal ihned vyhodit – ta ztratila sice chudý, ale pravidelný stálý příjem, se kterým živila 3 děti
• Když vdova odcházela, stály klíčnice na balkoně nad hradní bránou a posmívaly se jí; vdova na ně obrátila uslzenou tvář a proklela je: „Proklínám vás. Ať si ty vaše černé duše odnese čert.“
• Nedlouho poté všechny klíčnice záhadně zmizely; rozplynuly se jako pára nad hrncem za bílého dne uprostřed nádvoří – všeobecně se věřilo, že dostaly, co si zaslouží a že je odnesl do pekla sám čert
• Od těch dob na hradě straší ženské postavy v dlouhých bílých šatech, s tvářemi zahalenými loktuškou; spatřit je tu lze jednou (někdy 2x) za rok v poledne a půlnoci; objevují se vždy v sudém počtu, vždy 2 či 4; nemluví, je jen slyšet cinkání klíčů
• Zachránit je prý nelze, jejich duše nemají nikdy najít klid

Mnich Karažihovej:

• Před cca 100 lety se v místní vesnici měl ukázat neznámý poutník oděný do řeholního šatu, který se usadil v poustevně na okraji lesů a hned první večer sešel do vesnice, aby se seznámil se sousedy
• Představil se jim podivným jménem, který nikdo nedokázal vyslovit a tak mu začali prostě říkat „Karažihovej“
• Mluvil tlumeně s podmanivým hlasem s očima mírně přivřenýma a hlavou zakloněnou; vyprávěl, že prchl z daleké turecké říše, kde křesťanům řežou nosy a uši; lidé si poutníka s nešťastným pohledem zamilovali a začali si ho vydržovat – ač sami v nedostatku, nosili mu do poustevnu jídlo a pití až mladý mnich zlenivěl, břicho mu narostlo
• Jednou ve vsi zrovna povídal, jak udatně přemohl celou mahomedánskou armádu a statečně se lstí uprchl do hor a mezitím se do jeho poustevny zabydlela divoká kočka, které se v přeplněném domě plné zbytků a potravin líbilo; kočka se probudila až velmi pozdě v noci, když se z hospody zrovna vracel mnich
• Mnich ulehl do postele, ale za chvíli už byl zase na nohou; slyšel totiž vrzání a křoupání a pomyslel si, že u něj straší, vyběhl do vesnice, celou ji vzbudil s tím, že u něj straší a do poustevny se už nechtěl vrátit
• Vesničané se vydali do jeho domku, a nad kočkou se jen pousmáli; mnich se ale do poustevny nevrátil a udělal si dobré místečko na hradě – v posledním trochu zachovalém paláci
• Zabydlel se v přízemí a z okolních pater snesl mnoho, čímž porušil historickou výzdobu; vše vyvrcholilo, když z brány strhl pozlacený nápis, který tu byl odjakživa „Tato věž dělána za nejjasnějšího krále Jiřího, českého krále a markrabí  moravského, 1468.“
• Lidé si všimli poničeného hradu, prohlédli poustevnu s tuny jídla ve spíži, uskladněným soudkům vína přestával sklep stačit, na kachlových kamnech, která sálala teplem do dálky, ležela péřová peřina
• Litičtí se vydali na hrad mnicha potrestat, ale ten zmizel stejně, jako se tu objevil; zbyla po něm jen pověst o jeho bloudivém přízraku, který má na hradě strašit

Přízrak rytíře a Divíšek:

• Mladý Divíšek bydlel jen kousek od hradu a jako jeden z mála měl přesně vyčíhnuto, kdy na Litici dozrávají třešně z mohutných třešní, které sem donesli ptáci
• Divíšek svolal partu, a když tak čekal na ostatní hochy, bylo mu najednou třešní líto, a tak se vydal na třešně předem sám; vyšplhal se až na místo a ládoval si pusu zralýma plodama; jak tak sedí a posmívá se ostatním najednou se za ním objevil mohutný rytíř
• Rytíř měl na sobě mohutný plášť, velký klobouk a přes rameno řemen s těžkým kordem; zamračeně koukal na Divíška a už mu chtěl vynadat za jeho hrabivvost, když klučina vykřikl, seběhl dolů, třešně rozdal kamarádům, vrátil se do rodné chaloupky a schoulil se pod máminu sukni

Z vlastních zápisků Za strašidly na hrady a zámky III Vladimír Soukup a Petr David, 2012, Ikar; https://www.litice-nad-orlici.cz/povesti-a-legendy.php; Josef Pavel: Pověsti českých hradů a zámků z https://hrad.litice.sweb.cz/cz/povesti.htm