Kost – duch zamilovaného hocha, Krvavá studánka, Dítě zaživa pohřbené a další

Duch zamilovaného hocha:

• Ducha nešťastně zamilovaného hocha můžete potkat při cestě ke hradu údolím Plakánek, kde dle legendy z jeho slz vyrostly okolní skály
• Přísný majitel z nedaleké tvrze Střehom bránil lásce své dcery a mladíka, kteří v sobě našli zalíbení
• Dcera byla velmi krásná a o její ruku se ucházeli všichni možní urození pánové z blízka i daleka
• Otec dceru hlídal velmi přísně – od toho i název tvrze Střehom; oba dva se již neviděli
• Mládenec se utrápil žalem; (dle jistých pověstí měl být synem místních uhlířů

Krvavá studánka:

• Vypráví se i o mladém rytíře z hradu Kost, který jednoho dne potkal nádhernou dívku, která před ním utíkala, až zmizela ve studánce
• Rytíř hleděl na měsícem osvícenou hladinu studánky a mečem opatrně zkoumal dno – kam bodl, tam se vyvalil proud vody
• Hnán neznámou silou bodal více a hlouběji, písek na dně se rozvířil, vytryskla jasná krev a ozval se hluboký vzdech
• Vyděšený rytíř prchal na hrad; na dívku nemohl zapomenout a ani na krvavou studánku a tak se vydal do světa
• Hnán pocitem viny se přidal do vojny a v bitvě zemřel
• Jeho duch má bloudit někde kolem hradu

Dítě zaživa zahrabané:

• Místní uhlíř měl velmi krásnou dceru, jejíž vnady nedaly spát mnoho mužům (možná i žen..)
• Nedaly spát ani úředníkovi na Kosti; dívka podlehla jeho svodům a pod rouškou tmy se za ním vydala na hrad
• Jak už to bývá, teď už ne-panně se zakulacovalo břicho, ale úředník o ní už přestal jevit zájem – takový nerovný sňatek by přece nebyl možný
• Dívka si uvědomila svoji naivitu (pozdě jak už to bývá), dítě donosila, ale hned po porodu jej zaživa zahrabala kdesi v lese
• Dalšího dne si uvědomila, co udělala (ano, sveďme to na poporodní stres, hněv, čerta, peklo... člověk za tohle přeci nikdy nemůže, že?) a dala se syna hledat
• Syna nenašla a jeho pláč se tu za úplňku line dodnes
• Malý chlapec svým pláčem naříká za svou matku; pláč zanikne, až čistá duše najde jeho tělo a řádně jej pohřbí

Ostatní:

• Plakánek – pojmenování dle rodině živící se pálením dřevěného uhlí v milířích; od kouře měli i procházející stále uslzené oči – Plakánkové
• Straší tu též pláč – v údolí Plakánek naříkala a plakala spousta lidí; dívka kterou opustil milý; nešťastní odsouzenci tu plakali a sténali, až se okolní skály chvěly, kteří byli poté mučeni v kotlině a popravováni na stinadlech; vdova se tu vrhla is dítětem do náruče Černého či Bílého rybníka – jejich pláč se tu žene okolím
• Jednou se v lesích ztratila dcera hradního purkrabího a posádka ji hledala od noci do rána, ale nenašla; děvče se dostala až na hrad samo a vyprávělo o hořícím keři, který jí svítil na cestu a dovedl ji až domů – kopec, kde byl onen keř se nazývá Vyskeř (hlas v lese za ní zavolal „Viz keř!“, tak děvče na keř narazila)

Z vlastních zápisků; zdroj kniha Za strašidly na hrady a zámky I; Ikar; Vladimír Soukup a Petr David; 2005 a 2012; https://hrad-kost.cz/povesti-plakanek.php