Kokořín – statečná panna ze mlýna, černý rytíř, bílé strašidlo, duch sebevraha, duch krajánka, ostatní

23.04.2015 17:45

Panna ze mlýna:

  • 5km Z od Mšena (Mělník)
  • Zjevuje se tu přízrak dívky, která svůj příchod oznamuje lomozem a úpěním v okolních skalách; vedle paláce se pak snaží ze zdi setřít velkou krvavou skvrnu a v ruce drží velkou uříznutou hlavu vousatého muže
  • Jde o dceru mlynáře z blízkého Kokořínského dolu
  • V době, kdy se opuštěného hradu zmocnili loupežníci, přepadli i mlýn, mlynáře zabili a matku s dcerou odvlekli
  • Děvčeti, které chtěli pak zneužít se podařilo s pomocí matky utéci; matka za to zaplatila životem
  • Děvče se dostalo až do Mělníka, kde zalarmovala pomoc
  • Oddíl vojáků pak doupě oblehlo a lapky pobili; dívka se sama odvážně postavila vůdci a usekla mu hlavu
  • Dle jiné verze, to nebyla matka, ale stará babka, která lapkům dělala hospodyni a pustila ji, když všichni usnuli; s sebou ji dala hrách, kterým značila cestu, pro svého živého otce, který dle hrachu našel doupě a s kumpány si to vyřídil

Černý rytíř:

  • Za temných nocí vyjíždí z hradu Kokořína černý rytíř na koni
  • V ruce svírá kuši a za ním běží smečka divokých psů s ohnivýma jazykama
  • Jejich cesta vede dolů do skal kolem Podhradské tůně
  • Člověk, který jim zkříží cestu, živý neodejde
  • Když v nejbližší vesnici zakokrhá kohout, celý průvod příšer zmizí
  • V další verzi má jít o „divokého lovce“ a oni psi mají být jezevčíci; v této verzi je ovšm leckdy štědrý a nad mnohým člověkem se smiluje a obdaruje ho;

Bílé strašidlo:

  • Straší na hradě a v libosti si chodí po ochozu věže
  • Poté, co obejde galerii se prý jakoby jedním plamenem celá věž osvětlí
  • Autor jednoho článku dal lovce a bílou postavu do souvislosti, že mu svítí na zpáteční cestu

Duch sebevraha:

  • Ve věži starého hradu, která je prý dutá má být uzavřen duch jakéhosi Košťáka z Boryně
  • Ve sklepě pod věží se tu měl kdysi zastřelit
  • Každou noc je tu slyšet sténání a nářek

Duch krajánka:

  • O půlnoci bloudí po ochozu věže přízrak bílé postavy s plamenem
  • Je to prý duch nerozumného krajánka, který se vsadil, že v noci z hradu přinese lidskou kost
  • Ráno ho všude hledali, ale marně
  • Od té doby se tu zjevuje jeho přízrak
  • dle jedné verze má jít o stejné strašidlo jako Bílý přízrak, dle druhé verze jde o jiného ducha

Ostatní:

  • Jednou byl stárek z místního mlýna vyzván ve snu, aby kopal v jeskyni proti hradní studni, že tam najde poklad; sen se mu několikrát opakoval; došel na hrad s motykou a kopal; vykopal jen staré rezavé vážky a aby nešel s prázdnou, vzal je s sebou a uložil do truhly, kam ukládal harampádí; druhý den šel opět kopat a opět našel rezavé vážky; doma je chtěl uložit k minulým, ale ony tam nebyly; i příštího dne se všechno opakovalo a tak s nimi zašel do kostela, pokropil je svěcenou vodou, aby z nich kouzlo zmizelo a rázem rez zmizel; vážky se změnily ve zlaté, ty v Mladé Boleslavi prodal zlatníkovi a za peníze si koupil chalupu, která se postupem času změnila ve výnosný statek
  • Ve zdejší studni byla nalezena v letech 1911 – 1918 kostra ženy a kostra zmizelého studenta ze Mšena; v 70-tých letech nalezeny nějaké pušky a kosti na stejném místě; další kosti nalezeny zazděné ze 17 století, kdy byl hrad zpustlý plný loupežníků;
  • Na rohu paláce je značka ruky vztyčené k přísaze mezi 2 meči, věncem obtočenými; podobné znamení je i v jeskyni Na Kostelíčku naproti Šemanovicům; mají jít o dávná znamení revolučního spolku z roku 1848;
  • Ve skalní rokli U Dubu měli skrýš loupežníci; byla tu nalezena zlatem zdobená kostelní roucha

Z vlastních zápisků; kniha Za strašidla na hrady a zámky I; Vladimír Soukup a Petr David; 2005 a 2012, nakl. Ikar; kniha Hrady a zámky – fakta, mýty a pověsti; https://www.kokorin-kokorinsko.cz/povesti.php; www.kpufo.cz/wme/poves1.htm (z www.jesen.cz  zpráva M Zacha Kučera); Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Martin Stejskal, nakladatelství Paseka, 1991, slovenská část Albert Marenčin; www.hrad-kokorin.cz/historie.html; www.hrady.cz/?OID=713 (z původního Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků);