Klášter Zlatá Koruna – Zabití mniši; krví nasáklá země; vodník a tajné chodby

Lípa ověnčená mnichy (žádný duch):

• Roku 1420 na podzim klášter přepaden Husity
• Pověst o lípách „Kapucínkách“; když husité našli mnichy v klášteře, kteří nestačili uniknout, říká se, že je nechali zabít trojím způsobem (zbraněmi, upálili či pověsili na lípu); tvrdí se, že na lípu pověsili celkem 7 mnichů; dle jiné verze pověšeni všichni mniši
• Cedule s básní: „Pozastav se, nábožný pocestný, a pohleď na lípu, jak se zelená a tak brzy nezahyne a obdivuj se těm kapucím, jež na památku mučednictví z vlhkých větví se tu rodí. Takové konáš Žižko zázraky, proti své vůli, když na lípě jsi posvěcené kněze věšel.“
• Kapucínky dle tvarů listů, které připomínají kapuce či kápě, kteří nosili mniši – vzpomínka na pověšené mnichy

Vraždění mnichů (země nasáklá krví a záře):

• Dle kroniky, kterou sepsali kronikáři z vyprávění starých řeholníků přepadl Žižka klášter po 19. Hodině, po večeři, když se mniši chystali k choru na modlitby
• Když 4 z nich procházeli jižním křídlem křížové chodby, vpadli do kláštera husité a mnichy zabili; tito mniši byli pohřbeni v rohu jižního křídla křížové chodby
• Když je pohřbili, tak jejich hrob vypadal jako prosáknutý krví – vzpomínka na zabité mnichy; této pověsti věřil konvrš Šimon a přál si tu být pohřben; 25.3.1648 tu byl vykopán hrob a našly se tu 4 lebky; po pohřbu Šimona ale stále země vypadala jako prosáknutá krví až do roku 1678, kdy místo bylo opraveno
• Ve 2. Polovině 17. Století prý několik lidí vidělo v kostele sv. Markéty zvláštní nebeskou záři a zpěv; mělo být to znamením, že je tam cosi skryto či že zde byl někdo umučen; věří se, že jde o zpěv mnichů zabitých na podzim 1420; nic nenalezeno

Další:

• Poklad – prý jej našel opat Valentin Augustin Schönbeck v jeden večer, kdy šel do kostela; poklepal klíčem na omítku, ta opadla a za ní byl celý proud zlata, stříbra a kamenů; poklad měl prý schovat opat Rutger roku 1420, kdy byl klášter napaden husity; použito na opravu
• Podzemní chodby – pod klášterem; v úvozu cestou do Štěkře či u hřbitova; chodba vedoucí od kláštera do Rájova měla jít i pod řečištěm Vltavy; v náhonu u kláštera by prý v chodbě mohl projet i vůz; dle jedné legendy se právě tu měli zachránit mniši i s opatem; v chodbách má být zakopán i poklad i relikviemi, která má obsahovat třísky z Noemovy archy; za pokladem se má zájemce vydat na Květnou neděli a poradit si se skřítky;
• Vodník – kdysi tu žil ve Vltavě zelený mužíček; lidé se jej báli a ten jim tropil různé věci; skákal na vory dělníkům plavící dřevo, rušil pradleny a bral jim prádlo, které pouštěl po proudu; jednoho dne se přistěhoval sedlák se ženou, ale ten se vodníka nezalekl a s prutem na ryby se šel na vodníka podívat; po setmění se vydal k řece a lstí vodníka chytil, chtěl po něm vysvětlit, proč je na lidi tak zlý; kdysi byl pánem lesní tůně, o které nikdo nevěděl až do doby, když přišly děti a začali po vodníkovi házet kameny; vodník se odstěhoval do Vltavy a chtěl oplatit zlo; sedlák mu vysvětlil, že všichni nejsou stejní a vodník se polepšil
• Za pomoci https://www.klaster-zlatakoruna.eu; wiki CZ