Hrad Cheb

• V únoru 1634 se v Kuchelhausu, znám jako Gordonův dům, odehrál krvavý mord, ve kterém přišli o život 4 věrní druhové Albrechta z Valdštejna, který byl posléze sám zavražděn v Pachelbelově domě na Chebském náměstí. Rukou kumpánů hradního velitele, plukovníka Gordona tu zemřeli Kristián Illov, Adam Erdman Trčka z Lípy, Vilém Kinský ze Vchynic a rytmistr Niemann.
• Ihned po této události začlo na hradě strašit. Podle pověsti  vyjíždí každou půlnoc z hradní brány kočár s duchem vévody v doprovodu několika jezdců. Po odbití půlnoci se ozve dusot koňských kopyt s černým kočárem, taženými 4 vraníky, kterým z nozder šlehá oheň.  Doprovodem mu jsou jezdci s meči a pár zbrojnošů.
• Vstupovat do cesty tomuto průvodu se důrazně nedoporučuje.
• Na svou zvědavost prý doplatil jistý chebský občan Menger, který se po propitém večeru v místní hospodě rozhodl ukázat kamarádům, že vše jsou jen povídačky. Na půlnoc dorazil k hradní bráně a přesně když hodiny naposledy odbily dvanáctou, vyrazil proti němu z brány strašidelný průvod v jehož středu uviděl na smrt jdoucího zajatce - svého vlastního ducha. Menger se tak vylekal, že omdlel. Druhý den, když ho přátelé našli, stihl jim ještě povědět, co se tu půlnoc událo a pak zemřel.
• Hrad se nachází v místech, kde bývalo pohanské pohřebiště. Avšak při stavbě hradu a dalších budov, nebylo na nebožtíky brán zřetel a byly ponechány v zemi, což se ukázalo při rekonstrukci jako pravda. Hodně jich bylo nalezeno v prostoru hradní kaple sv. Erharda a Uršuly. Jejich náhrobky jsou k vidění v prostorách před kaplí.
• Zajímavou pověstí je příběh o Madlence a bílé ruce:

   „Na hradě žila chudá dívka Madlenka. Měla jen matku, otec ji opustil. Když se matka rozstonala, Madlenka musela přebrat její povinnosti v hradní kuchyni a moc volného času ji nezbývalo. Peníze za doktory rychle mizely, vedlo se jim zle, nedobře. Jediným rozptýlením bylo, když si dívka mohla večer sednout k oblíbenému vyšívání.

   Když jednou chystala mamince tradiční večeři, přebírala hrách na hrachovou kaši, objevila se ve zdi bílá ruka a natočila dlaně, jakoby o něco žádala. Madlenka tedy vzala hrst lusků a položila je do dlaně. Ruka zmizela.  Madlenka nechtěla maminku vylekat, a tak o příhodě mlčela.

   Matka jí ale vyprávěla sen, zdálo se jí o bohatém rytíři, který si její dceru odvlekl. Další večer nemusela Madlenka dlouho vymýšlet o tom, co k večeři a dala se do přebírání zbylého hrachu. Opakovalo se totéž co včera. Madlenka tedy nasypala do dlaně lusky a záhadná ruka se ztratila v popraskané zdi.

   Také Třetí den se objevila ruka a Madlenka se zbavila zbylých lusků. Pak jen sledovala jak ruka mizí ve zdi. Brzy se ale rozevřela škvíra v omítce a na stůl začaly padat zlaté lusky hrachu. Přesně tolik, kolik Madlenka věnovala ruce. Dívka posbírala zlato do košíku a šla se podělit o radost s maminkou. Pak šla pár lusků ukázat purkrabímu. Ten jí zlato nechal, ale přikázal čeledi, aby tajemné místo prohledala.

   Pacholci se pustili do bourání zdi, pak se pustili i do sklepení a tam našli zazděnou kostru neznámého rytíře. Nápadná na kostře byla bílá ruka, vedle níž ležel vzácný meč. Kostru pak pohřbili vedle hradní věže a zmatená Madlenka přinesla šátek, který sama vyšívala. „nebýt jeho dobroty, zle by se nám s maminkou vedlo“, vysvětlovala.

   Pohřbem ale příběh neskončil. Madlenka od té doby chodila jako náměsíčná. Až ji jednou našli utopenou v Ohří. Lidé věřili, že si ji mrtvý přivolal k sobě a matka si vzpomněla na dávný sen. A tak Madlenku pohřbili vedle rytíře a matka se z hradu odstěhovala do města. Zlaté lusky prodala zlatníkům, kteří od té doby začali dělat náušnice se zlatými hrášky.“

Z vlastních zápisků; zdroj kniha Za strašidly na hrady a zámky; web. Stránky hradu Cheb https://www.hrad-cheb.cz;