Holice – Ohnivý muž a světýlka

• Za dřívějších časů si přízi tkali lidé sami, nebo ji dávali utkat tkalci, aby z ní udělal plátno nebo kanafas – v Holicích býval tkalcem soused Velinský
• Jednou v sobotu nesl balík do 1 a půl vzdálené vesničky Litětín; cesta byla hrozná – bahnitá a močálnatá a tak měl jisto, že všichni byli doma
• Velinský mimo peněz za práci dostal ještě mouk, chleba, něco na vaření a tak se zpozdil až do soumraku
• Nazpět navíc začalo pršet a on jednak ztratil směr a jednak uvízl na cestě; začal se modlit, aby mu pán Bůh ženu s lucernou napřed poslal
• Zahleděl se v místa, kde měl stát velký dub a viděl odtam světlo, jak se kmitalo; s pomyšlením, že je to žena s lucernou; světlo se k němu začalo přibližovat, až došlo k němu – viděl, že to není jeho žena, chuchvalec světla velký jako hrouda soli
• Začal se modlit intenzivněji; světlo ho 3x oběhlo, ozářilo jámu, v níž uvízl a zastavilo se před ním na stezníku; muž vylezl na stezku a dal se za světlem, které ho dovedlo až na známou silnici, odkud šel domů
• Za humny ho čekala jeho žena s lucernou; světlo, které ho vyvedlo, ještě chvíli mihotalo u hrušky a pak zmizelo
• Celý zpocený začal ženě vyprávět, co se mu stalo, usnul až nad ránem

Další případy:

• I jakýsi soused Holub vídával nedaleko Holic ohnivého muže, když jezdíval z Vysokého Mýta domů; svítíval mu až k hromničné hrušce, kde se mu ztratil; paní Holubová mívala stavení na okraji města s okny do polí; tvrdila, že jí na okno ohnivec sedával
• Jednou jel zase forman od Rovně k Platěnicům; tma byla tak velká, že neviděl ani na krok a prosil pána Boha, aby mu poslal světlo, třeba i kdyby to měl být ohnivý muž; stalo se, ukázalo se mu světýlko a poskakující poblíž koní, hned zase u něho, za vozem, zavedlo jej až k maštali; když koně odstrojoval, svítilo mu ještě v okénku; světýlku pak poděkoval a ztratilo se
• Jistý člověk z Rovně šel pozdě večer okolo humen, na hlavě nesl dížku; nedaleko sebe zahlédl světýlka, kterým se začal posmívat; světýlka se kolem něj sběhla a on si vlezl pod dížku; světýlka po ní dupala; po hojné chvíli přestala a on mohl vylézt
• Soused Nechvíle z Holic vyprávěl, že jel jednou ze mlýna do Holic a ohnivý muž mu svítil na cestu; poděkoval mu slovy „Pán Bůh tě pozdrav!“; ohnivý muž jen odpověděl „Na to jsem čekal sto let“ a zmizel

Z vlastních zápisků; za pomoci Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Martin Stejskal, nakladatelství Paseka, 1991, sloveská část Albert Marenčin; www.kpufo.cz/wpa/ohnivy-muz.html (z původního Pověry z Pardubská, Fr. Rosůlek, Český lid IV)