Hejkal

• Či hejkadlo; lesní duch či lesní strašidlo; někdy se spolu s hejkalem objevovala i jeho žena – hejkalka – ty si nesmíme plést s divoženkami, jde o jiný druh bytostí
• Znám i pro svůj hlasitý a hrůzu nahánějící pokřik (často se mluví o „hej“); když mu někdo na zvolání odpověděl, skočil hejkal na záda, držel se pocestného jako klíště, nebo dotyčného roztrhal na kusy či ho někdy utancoval v divokém tanci
• Ve slovanské mytologii vystupoval v skoro stejné funkci jako Porevít, Lesní mužík, Boruta nebo Berstuk; předobrazem hejkala mohl být antický Pan, řecký bůh s podobou polovinou kozla a polovinou člověka – měl děsit lidi (i děsivým řevem), kteří ho vyrušili ze spánku
• Většinou se podobal člověku divokého vzezření; často měl dlouhé vlasy, vousy, někdy porostlý mechem se svítícíma očima; oblečený někdy do roztrhaného oblečení sešitého z trávy, kapradí a mechu
• Některá svědectví mluví o špičatých uší, krví podlitých očí, drápech na rukou a tesáky v zubech; povídá se taky o příšerném zápachu, který je z něj cítit
• Někdy se povídalo, že hejkalové jsou pod střechou bezpodmínečně malomocná, a tak proto nikdy nevkročili do světnic, či na půdu
• Postava se různí, svědkové mluví buď o malém mužíčkovi, někdy černém, někdy divokého vzezření, a někdy se popisuje jako 2-metrový obr
• Staré moudré babky vždy varovaly, že hejkalové na sebe umí brát různé podoby, ať jsou sebenevinnější; mluví se většinou o přeměně ve strom, různé podoby zvířat, nebo př. Kláda či šiška či kámen
• Hejkalové se také vyznačují obrovskou silou a velkou vytrvalostí; v lese po noci běhají a hejkají na opozdilce
• Jejich jídelníček se různí, často se v legendách vypravuje, že milují sladké kořeny, obzvláště ty černé; jiné mluví o larvách, broucích, vajíčkama, ptáčatama, rybkama, žabkama
• Mnoho vyprávění jde ruku v ruce s veselím a zabijačkama – když si takový opozdilec nesl výslužku, mohl si být jist, že jej překvapí hejkal – člověk většinou většinu upustil, a utíkal co mu nohy stačily; taková jitrnička byla tučným a vítaným zpestřením
• Někdy se i stávalo, že padl hejkal do zajetí pastí, když slídil po dobrotách; kdo takového hejkala pustil a vyléčil, dočkal se často nějaké odměny, často i v podobě speciální schopnosti či kouzelného předmětu
• Bludné kameny a kořeny mají mít dle některých povídaček také na svědomí; po lese je kladou, aby zmátli pocestné
• Dle všeho prý nemá hejkal moc nad člověkem, který má u sebe chléb (snad i proto, že chléb byl božím darem);
• Nejmocnější hejkalové žili prý na Plzeňsku; dobré je zmínit jednu Hejkalovou dobrou vlastnost – Hejkal nesnášel chamtivost, a proto v lese, kde žil hejkal, nežili lapkové (loupežníci)
• Občas se prý ukazoval vandrovním tovaryšům, a když u jejich ohýnku dostal něco dobrého, měli zaručenou klidnou noc; nejraději se ukazovali u řeznických tovaryšů , ti měli u sebe vždy špek, který byl velmi dobrou lahůdkou – prý dobře promastil hlas, aby byl silnější
• Další věcí je to, že hejkal vždy najde vodu; když se někdo v lese sháněl po vodě a hejkala obdaroval, dovedl ho k vodě
• Obdobnou bytostí byl hejmon, či  pohunek, lesní duch, který strašil pytláky; zjevovat se měl v Jižních Čechách a mělo jít o ducha zemřelého nepoctivého myslivce
• Na hejkala mělo platit jen opálené koště

Z vlastních zápisků; Tajemné bytosti mezi námi, Pavel Toufar, 2009, 2010, nakladatelství Moravská Bastei MOBA; wikipedie.cz