Hejkal od svaté Anny

• Obec svatá Anna západně od Černovic
• V okolních lesích bývali hejkalové, kterým se tu říkalo „pohunkové“; brali tu na sebe podobu myslivců oblečených do zelených šatů
• Když někdo v noci pískal či si hvízdal, honili ho s „hej, hej“ a snažili se ho chytit; myslivcům či lidem pracující v lesích neublížili
• Mezi místními lidmi se vyprávělo, že jde o zakleté myslivce, kteří byli nepoctiví, prodávali dřevo a lovili načerno v panském; za trest musí každý z nich hlídat les tak dlouho, dokud jiný myslivec nevezme tolik, co oni ukradli za života
• Místní hejkadla neměla ráda modlitby; čím více se někdo v lese modlil, tím více pohunků se k němu stahovalo
• Když chtěl někdo hejkaly odehnat, musel pořádně zaklít
• Z vyprávění zaznamenal František Homolka z Táborska

Hejkalové a kočí

• Jeden kočí jednou jel s pánama a pak při zpáteční cestě přes les zajel až k místu, kde se říkávalo u Novýho rybníka
• Kočí si zpíval a pískal; pak uslyšel zatroubení a na voze mu seděli 2 myslivci
• Kočí je chtěl odehnat, přičemž 1 z nich mu povídal „Ty mlč a nepískej. My musíme lovit  a plašíš nám zvěř.“
• Myslivci seskočili, kočí si pomyslel „Jen si poroučejte“ a pískal si dál
• U kočího se potom objevilo tolik hejkalů, že neměl šanci – byl uškrcen
• Z vyprávění Anny Tarabové, vdovy po hajném

Z vlastních zápisků; Tajemné bytosti mezi námi, Pavel Toufar, Moravská Bastei MOBA, 2009, 2010