Hasištejn – Stařenčina smrtící vidina hradu

• Od dob rozvalin hradu se občas na chvíli znovu povstane jeho sláva – na Veliký pátek; ten, kdo takové zjevení spatřil, často umíral
• Cestou opodál od hasištejna šla chudá stařena; pospíchala do kostela ve Volyni na pašije (passio – utrpení; vyprávění o utrpení Ježíše Krista); znala cestu, ale toho dne chodila stále dokola (nejspíš bludný kořen – to jsou někdy potvory)
• Najednou se ocitla opět pod hradem, nad níž se tyčila černá strašidelná věž; podivila se, co se to s ní dneska děje, vystoupila po stezce do rozvalin, že si odpočne na mechu a usnula
• Když se probudila, zaslechla hluk řehtaček a klapaček nesoucího se z kostelíka; chtěla se znovu vydat na cestu, ale v tom se hradním nádvořím ozvala ohlušující rána a z trosek vyvstal nádherný hrad v té podobě, jakou měl za dob nejvyšší slávy
• Z komnat vycházely krásné, vyšňořené paní; na nádvoří sedlali panošové koně a rytíři s loveckým průvodem mířili k bráně; ve všech koutech hradu vládl ruch a šum
• Stařena se rozhlíží kolem a pozoruje, že sedí na stupni před vchodem do podzemního sklepení; při pohledu s úžasem v očích zjistila, že je plné zlata, stříbra a drahého kamení; chtěla vstát a trochu si nabrat do zástěry, ale všimla si starce, který seděl v koutě a ledovým pohledem v očích ji pokynul aby šla dále
• Ustrašená žena se nemohla ani pohnout; stařec se zdvihnul a vyšel ji vstříc; v té době se ale rozezvonily zvony – byla už Bílá Sobota
• Rozlehla se opět rána, jako když puká skála a sklepení se zavřelo; stařena opět seděla na mechu v rozvalinách; stěží došla domů, upadla v horečný spánek, z něhož se už neprobrala

Z vlastních zápisků; zdroj www.konchedras.com (původní zdroj kniha Pověsti českých hradů a zámků); https://www.obec-misto.cz/hrad-hasistejn/povesti-o-hradu-hasistejn/