Exorcismus 2.část

Démoni za každým keřem
Nejmenovaný kazatel:
"Dřív, když jsem byl mladší, viděl jsem za každým keřem démona. Teď, když jsem už starší, vidím za každým keřem Démony DVA!"
Dav:
"Amén!!!"

Jako další změny jsme se dozvěděli, že nejenom lidé, ale i věci jsou posedlé Démony, které tam zanechali jejich tvůrci a příležitostně přeskakují na lidi. Ty je potřeba vymítat preventivně.
Obzvláště milují rozšklebené kamenné obličeje na fasádách, fresky v kostelech a sochy na náměstích. Dostalo se nám základního vysvětlení středověké symboliky, impretované z pohledu démona za každým keřem. Bylo přímo naší povinností vypomoct svému rodnému městu.


Na ostro
Vaše okolí (v práci, ve škole, rodina) postřehne, že vás začala obzvlášť zajímat architektura. Dlouhé hodiny listujete v tlustých knížkách vypůjčených z knihovny, prohlížíte si kamenné tváře soch a něco si pro sebe nad nimi broukáte. To je teoretická příprava. Brzo zjistíte, že vymítat ze soch je mnohem bezpečnější a příjemnější než z posedlých lidí. Především vás sochy v reálném životě nemohou nakopnout, poslat vás někam nebo pokousat.

Po čase, když jsme se osamostatnili od vlivu "Velkého Exorcisty", vyrazili jsme na samostatnou výpravu. Byla zima, teploměr hluboko pod nulou a za okny tma, ve které poletovaly vločky sněhu. Pobíhali jsme po městě a vymítali démony z fasád. Neměla jsem z toho obzvlášť dobrý pocit, pro tuto činnost nebylo zkrátka dobré počasí. Ale zase nikde nebyla ani noha a my jsme se tak mohli odvázat. A jak to asi vypadalo?


Venuše
Přišli jsme k domu, na jehož štítu byly nějaké ty ksichty a pár mušlí. Bratr R. se na mne obrátil:
"Co to znamená, ty mušle a vlny?"
Potěšilo mne, že ve mě vidí odborníka přes symboliku a říkám:
"Mušle? To může směřovat k Venuši. Ta se prý podle legendy zrodila v mušli, z mořský pěny… nebo tak nějak..."
"Aha..."
Myslelo mu to pohotově, po obligátním zažehnávání se zeširoka rozkročil, sundal rukavici a namířil prst na plastiku.
"VE JMÉNU JEŽÍŠE KRISTA, BOŽÍHO SYNA, SVAZUJI TEBE, TY VENUŠIN
I N K U B Á T O R E, A POSÍLÁM TĚ DO PROPASTI!!!!!!!!!"
Venušin inkubátor skončil nekompromisně v propasti, stejně tak jsme toho večera vymítli kašnu, několik morbidních sošek kolem kostela, zazděnou jeptišku a figurínu Panenky Marie.
S tou poslední byly problémy. Ožrala, co šel kolem, se s námi začal vybavovat, považujíce nás za pionýry (v jistém slova smyslu jsme jimi opravdu byli, ale ve spojení s komunistickým režimem to byla urážka), zdržovat nás od posvátné činnosti a pak se uklonil vymítané sošce a letmo se pokřižoval. Byl klasickou ukázkou toho, co jsme si dávno mysleli. Jeden démon zkrátka přitahuje druhého.


Zombie
Rozvedla jsem toho večera svoji soukromou teorii, snad mi v té zimě zamrzl mozek, nebo co. Spočívala v tom, že každý druhý člověk ve městě je vlastně mrtvý. Po světě s ním běhá už jenom ten Démon, co nechce opustit vyhřáté tělíčko. U doktora se to ani nepozná, vyjma toho, že mu nebije srdce a tak… Takže se nesmíme divit, až nám jednou při vymítání někdo exne, protože to jenom odešel Démon.
Sežrali mi to i s navijákem. Stala jsem se díky svému zájmu o horory konečně povolanou exorcistkou, abych se později mohla stát..………….heretičkou.


Vzájemné vymítání
Není nic příjemnějšího, než vymítat Démony z podobných specialistů, jako jste sami. U nás ve skupině jsem se bohužel neúčastnila hlavního zátahu, neboť jsem byla svou rodinou po spoustě malérů odexpedována na ozdravení do Karlových Varů - nebylo divu, že jsem onemocněla, téměř jsem nejedla kvůli půstům a celé noci jsem se modlila. V Karlových Varech jsem vymítala místní léčebné prameny a svým způsobem mi změna prostředí velice prospěla. Průběh skupinového vymítání mi byl detailně vylíčen později.
Takhle by to asi vypadalo pohledem nezasvěceného :
Několik lidí přišlo na okraj lesíka, sedlo si nahoru na svážek a hlasitě začali na jednoho z nich křičet. Mávali přitom divoce rukama. Náhle se všichni v jednom chumlu začali kutálet dolů. Pak se zvedli, oprášili ze sebe suché listí a trávu a z nějakého nevysvětlitelného důvodu se vydrápali zpátky nahoru. Vybrali si teď někoho jiného a zase křičeli, včetně toho prvního postiženého. Pád dolů se následovně opakoval. A celé to asi ještě čtyřikrát.


Úryvek z vymítání:
"...DÉMONE, ŘEKNI NÁM, JAK SE JMENUJEŠ!"
Zkušený exorcista, toho času posedlý:
"Já jsem Lež.......cha, chá. Ale já nejsem Lež!"
"TAK CO SEŠ? SEŠ LEŽ, NEBO NEJSEŠ LEŽ?"
"Chi, chi. Che, che."


Rozhovor mezi exorcisty:
"Je to Lež, copak to nevidíte? Tahá nás za nohu. Na ni!"
Vymítaný exorcista se tehdy příliš vžil do role Démona. Takových lahůdek se mohl člověk nadít pouze od ostříleného znalce Démonů. Lež byla zdárně vymítnuta, alespoň si to všichni mysleli. Ve skutečnosti dosedla na trůn ta naše Bohyně a její poddaní se jí zhluboka poklonili.
Pak přišla deziluze
Říkali nám, že původcem zla je Ďábel.
Říkali nám, že musíme zůstat čistí, abychom mohli mařit skutky Ďábla.
Nesmíme sledovat jeho oko, planoucí televizi, nesmíme číst knížky kromě Bible, nesmíme poslouchat světskou hudbu, jen tak budeme čistí.
Dělali jsme to, pálili jsme knížky. Sestra I. říká:
"Spálila jsem "Lovce mamutů". Jako malá jsem to ráda četla. Není toho mnoho, co může křesťanská dívka číst. Co by tomu pálení řekla moje učitelka literatury na gymplu!"
Přišlo jaro. Mozky začaly rozmrzat.
Děláme to všechno, ale přesto v nás tančí Zlo. Říká nám:
"Jen se podívej na ten film, jdi do kina, přečti si nějakou knížku, a… a… a… a… ten bratr je velice pohledný... vlastně ho docela určitě chci…"
Z křesťanského oběžníku se dozvídám, že celý svět je v rukou Iluminátů, zednářů, okultních formací a podobné pakáže. Někteří z nich jsou prý nesmrtelní. Sakra, jak to, že se těm zplozencům pekla všechno daří? Kde zůstává Bůh?
Až nám někdo exne, až exne, ale to měl být přece někdo z NICH, ne my....až exne..... až exne…
"PROČ MÁ JEDEN Z NÁS RAKOVINU? PROČ TEN DÉMON NEJDE VYMÍTNOUT? VŽDYŤ TAKHLE UMŘE!"
Zeptala jsem se na to jednoho bratra, co nepatřil k nám do skupiny. Byl ze staré církve. Odpověděl:
"Třeba Bůh chce, aby s ním byla v nebi!" A usmál se.
Nebýt to v tramvaji, byl by toho dne v nebi asi on.


Epilog
Někteří z bývalých exorcistů se vrátili do církví, ať už se tam vymítá, nebo ne. Někteří vedou normální život, čili jak se říká, vrátili se do společnosti. Ta spolkne leccos.
Stýská-li se mi po vymítání Démonů, raději je evokuji. Je nás pár, co jsme se o ně začali zajímat z jiné stránky. Stejně si myslím, že TY VĚCI, které jsme poslali do propasti, co každý nosí v sobě, jednou vystoupí opět na povrch. A to pak bude docela šrumec.


A co se stalo s Velkým Exorcistou, naším učitelem?
Nikdy nezapomenu na jeho výraznou tvář, prorocký plnovous smolné barvy a uhrančivým žárem planoucí černé oči. Vím, který Démon se za tou maškarou skrývá.
A NEPOTŘEBUJI SE PTÁT NA JEHO JMÉNO.
Podle posledních zpráv, které se k mně dostaly asi před dvěma lety, se oženil. Za bezměsíčných nocí chodí spolu se svou manželkou ztichlým městem a troubí na šofar spícím lidem do oken. Zní to jako legenda, ale je to pravda.

Doslov: "Nebezpečná cesta"
Velký magik MUSÍ vyzvat stvořitele na souboj - o tom se nejlépe dočteme i v eseji "O nebezpečí mysticismu", Equinox, série I., č. VI.
Co je vlastně dovedně skrytým vtipem článku?
Hned v úvodu poodhalíme předsudek, se kterým mystikové pohlížejí na magii; podle nich: "je mystika bezpečnou cestou, díky níž lze poznat nejvyšší" a magii oproti tomu vidí jako "veskrze nebezpečnou cestu, vedoucí k poznání toho nejnižšího."
Za nejlepší (v)tip mistra Theriona považuji užití matematické formule
1 + (-1) = 0,
která slouží pro daný účel ve významu českého přísloví "nula od nuly pojde".
Nebezpečím oné bezpečné cesty je, že se příliš zabývá sebou samotnou, hrabe se v sobě a nevidí dál než na rámec skutečností, do kterého je zasazena.
(Zde poslouží čtenáři jako instruktáž článek Frátera U...D... a jeho výklad literárních pravd.)
Cílem a celou hodnotou, kterou se tito mystikové zabývají, je nula, v bezpečí svých stolů meditují nad nulou, operují s nulou a nulu také získají, poněvadž pokoušet se rozmnožovat nulu dá za výsledek nulu. Osobní příklad této úchylky Crowleymu poskytl jeho spolučlen řádu Golden Dawn, Arthur Edward Waite.
A co extatické, charismatické církve či sekty dneška?
Ano, i jejich hodnotou je nula, alespoň tam však není taková nuda...
Zahájili jsme proces, díky němuž našim čtenářům předkládáme osobní zkušenosti - ne z pozice ubohých a vyčerpaných obětí, ale hrdých lidských bytostí, myslících a cítících, které se nebojí postavit tváří tvář sobě samým, vyzvat osud na souboj a v neposlední řadě chceme být lidmi, v odvaze a v umění sdílet svou zkušenost.


Ne vše může být v odhalení sděleno, skutečný magik se však s výsledky své práce či symboly své augoeidetické inspirace tajit nemusí, neboť to nijak nemůže ohrozit jeho sebeiniciační postup - ba právě naopak. Pokud je opravdu nutné něco zatajit, pak skrze osobní instrukce, prozařované prostřednictvím triády středu, triády etického vývoje lidské bytosti (Tiferet, Gevura, Chesed).
Kdo se nikdy nedotkne nádherného květu ohně, také se nikdy nespálí. Křižování Abyssu (kabalistické sefira Daath) je jednou z nejvrcholnějších magických dovedností, neboť magik při něm potkává své ego, v Crowleyho zkušenosti ve shodě s Johnem Deem reprezentované démonem Choronzonem (10. Aethyr ZAX, The Vision & The Voice), a musí se mu postavit.

Lze podotknout jen tolik, že skutečný Abyss si utváříme sami, mezi Člověkem a Bohem není žádná skulina.
Kabalistický kříž, od něhož odvozujeme svou magickou pozici v univerzu, znázorňuje gravitací poutanou tíži našeho těla a rovněž je i základním krokem, od něhož lze pak dle tradic západní magie postupovat k pentagramovým či hexagramovým rituálům Golden Dawn. Tolik k základní duchovní očistě, na niž exorcismus, předpokládající penetraci, přirozeně navazuje. Dle formule, kterou uvádím na začátku,
1 + (-1) = 0

je zcela jasné, že plnost nelze nahradit prázdnotou, ale odpovídající hodnotou opačné polarity. Pokud vezmeme v úvahu skutečnou "posedlost" a prováděný exorcismus je v některém ze jmen božích, mohli bychom snad v případě úspěchu oprávněně očekávat prázdnotu mysli...


Pokud vztáhneme slovo exorcismus k označení všeho vnějšího, exoterního, potom esoterická činnost obdobné povahy může být zvána esorcismem - nechť si každý pod tím představí, co je mu libo.
S metodou exorcismu se pochopitelně operuje v některých současných okutních společnostech (jmenovitě například Gnostická církev, přidružená k Ordo Templi Orientis U.S.A.), jde o rituál neoficiální a používá se při něm především zvonce a dalších Thelémických rekvizit, jako je Stéla zjevení, Kniha Zákona, či například obyčejná svíce, olej a kadidelnice. Vědomě říkám rekvizity, neboť vytvářejí pouhé pozadí, kterému předchází profesionální magický přístup, jehož předpokladem je vyjasnit si úroveň, na které magik chápe takzvané "duchy","démony" - ať už na ně "věří" nebo ne - musí být schopen vykonat rituál bezchybně a rovněž i neochvějně beze strachu démonům poručit a přikazovat v atributech Nejvyššího (Nezrozeného Génia) - viz Liber XXX.

Výše uvedený text, s lehkou dávkou humoru, ale i skepticismu, referuje o případech, ve kterých užívání exorcistických technik v zásadě nebylo vždy nezbytné, takže šlo často o pouhou frašku.
Klifot je královstvím prázdných skořápek (NULA!), které také mohou snadno upoutat pozornost a odvrátit od pravého cíle. Abyss spatřujeme na kartě Blázna = 0. Nechť dojdeme prozřením k osvícení a osvícením k prozření, Ad Gloriam Rosae Crucis, Ad Crucis Rosae Gloriam.

Pravděpodobný zdroj z biblické knihy.. možná amorth, uloženo na disku