Doubravská hora

• Na hoře kdysi stál velký nedobytný hrad, ze kterého jsou dnes jen zříceniny
• Hora má 387m; leží na ní zřícenina hradu; později na hoře přibul i novodobý zámek, který nechali postavit Clary-Aldringenové roku 1884
• Dle jiné pověsti bývalo na hoře staré pohanské pohřebiště
• Jiná pověst říká o podivném vojsku, které sídlí pod horou a chystá se Čechám pomoci v době nebezpečí. Na kamenech ve stráni lze spatřit otisky kopyt této nadpřirozené skupiny.
• Okolo starého hradu koluje pověst o prokletí hradu a Doubravky, k níž se váže pověst. Toto prokletí prý může zrušit květ čarovné růže, která tu rozkvétá jedenkrát za sedmkrát sedm roků (dle jiné verze 1 za 7 let). K ní se váže pověst o pasáčkovi:

„Na svazích Doubravské hory ční už dlouhé věky zříceniny hradu Doubravka. Doubravská hora je opředena mnoha pověstmi a kouzly, snad proto, že tu kdysi dávno žila zlá čarodějnice a rostou tu zvláštní léčivé byliny. Vypráví se, že na svazích pod hradem rozkvétá jednou za sedmkrát sedm let čarovná růže. I stalo se jednou, že syn starého ovčáka hledal ovečku, která se zatoulala. Dlouho nemohl ovečku najít, a když vlahý letní večer zahalil kraj, vydal se zpět na pastvinu bez ovečky.

Náhle pocítil únavu, kolena se mu sama podlamovala. Usedl proto na pařez a pozorovat plující měsíc. Po chvíli sklopil oči a spatřil podivuhodnou záři a noční ticho přerušila tajemná hudba. Před mladým ovčákem se pomaličku rozvíjela stříbrná růže. Když se rozvil i květ, chlapec růži utrhl.

Květ v té chvíli zazářil a stejně tak i Doubravka. Zříceniny hradu se změnily v nedobytný hrad v celé své dřívější kráse, ozářený stovkami svící.

Krásná růže vedla ovčáka přímo na hrad. Brána se se skřípotem otevřela a na nádvoří stála sličná dívka v lovecké kamizole. Nevyslovila jediné slůvko a vedla mládence dovnitř. Zakrátko stanuli v hodovní síni.

Tolik jídla a pití chudý ovčák nikdy neviděl. S chutí usedl ke stolu, jedl, pil a ani si nepovšiml, že jsou zde hosté. Až když dojedl, všiml si okolního panstva. Všichni se na něj tiše dívali.

Pasáček se polekal a vzal nohy na ramena. Ještě než opustil hodovní síň, děsivě zahřmělo a on stál opět mezi zříceninami hradu. Nakrátko se tu zjevil trpaslík a smutným tenkým hlasem povídá: "Proč jsi utekl? Nic by se ti nestalo. Utrhl jsi kouzelnou růži a ta ti dala zvláštní moc zrušit věčné prokletí. Stačilo, abys řekl, děkuji." Poté se skřítek rozplynul a nikdo ho už nikdy neviděl.“

• Z hradu vedou údajně tajné chodby k nedalekým hradům Kyšperku a krupce
• Chodby pak prý patřili jedné mocné čarodějnici Vela (dle jiné verze Běla), která se usídlila u starého bílého kamene pod Doubravskou horou, jehož bílá barva nutí kolemjdoucí k pohledu. Ve starých časech prý sloužil kněžkám z posvátného háje, možná byl mezníkem cest. Lidé umírali, ale Vela žila životem věčným ve své chatce u Bílého kamene, který už nikdo nenazval jinak než Kámen čarodějnice Vely. Existuje mnoho verzí toho, kdo byla Vela. Jeden říká, že to byla zlá čarodějnice, která škodila okolí a všem, jiná říká, že byla náladová a občas udělala dobrý skutek a jiná zase, že patřila dobru. O dobrém skutku vypráví další pověst:

„O dobrých skutcích čarodějnice se přesvědčil i mladičký ovčák Kuba. Slyšel o zakopaných pokladech, a tak se na Doubravskou horu vypravil. Narazil však jen na maličký kvítek (dle jiné verze svitek), který nikdy předtím neviděl. Utrhl ji a zastrčil si ji za klobouk.

   Najednou jej namísto zřícenin obklopoval nádherný hrad a před ním stála nádherná žena. Představila se jako Běla (Vela?), paní na Doubravské hoře a hned ho pozvala dovnitř, prováděla ho bohatě zařízenými komnatami. Na památku mu podala zlaté jablko a zeptala se, jaké další má přání a hoch se osmělil: ´Nikdy jsem nebyl z domova dál, než tady na Doubravské hoře, rád bych trochu cestoval. ´

   Paní mu ukázala kočár se 4 vraníky. Koně vyrazili i s ním. Hned se vznesli a letěli ke Krupce. Tam ho přivítal trpaslík a jako dárek mu dal koláč, ze kterého nikdy neubude. A divoký let pokračoval na Kyšperk. Tam mu 2 vznešení páni ukázali pohár vína, ze kterého nikdy neubývá. A hned si chtěli připíjet. Jak si cinkli, pánové se začli hádat, že jeden má v poháru více vína než druhý. Kuba se podivil a vína jim dolil až po okraj. V té chvíli jeden z pánů pravil: ´Díky Kubo za vysvobození. Kdybys nás nerozsoudil, museli bychom tu strašit dalších 100 let.´ a pak se oba promění a odletí ven. Kuba si veme džbán (pravděpodobně ten pohár) a vrátil se ke svému kočáru. A opět divoký let. V ten moment se kočár rozpadl, vraníci se proměnili ve 4 černé psy a utekli a Kuba tvrdě dosedl pod Doubravskou horu.

   Džbán se ale nerozbil a dál dával vína podle chuti a koláč také nikdo nikdy nedojedl a jablko z ryzího zlata zajistilo Kubu do stáří. A čarodějnice Běla (Vela?) dál chodí po panství.“

• Hodinu před půlnocí údajně vyrazí z hradu tajemný jezdec třímající svou hlavu v podpaží
• Při vstupu do dolní brány se prý lidem zjevoval jezdec ve zbroji
• O filipojakubské noci z 30. Dubna na 1. Květen tu (pravděpodobně u Bílého kamene) rejdí různá zjevení. Je známé, že v té době se otevírají vstupy tam, kde jsou poklady a magická zjevení brání hledačům poklady najít. Aby se hledači ubránili, měli mít při sobě květ z kapradí a svěcenou křídu. Dle zajeté víry v noci poletovalo povětřím zlo, které následující katolická víra přisoudila hanlivě čarodějnicím.
• Nedaleko pod Jezeřím se nacházelo velké jezero, které je dnes důl a kdysi bylo rejdištěm vodníků
• Pod kopcem Bořeň sídlili v roklích a jeskyních mnohohlavý draci
• Na nepřístupných stráních rostl šafrán a pod hlubokými trhlinami na zlatých žílách hospodařili skřítkové

Z vlastních zápisků za pomocí dohledaného info; sepsání mi trvalo 2 dny; zdroj kniha Za strašidly na hrady a zámky; https://www.garyl.estranky.cz; https://stripky.csclubnz.org; https://www.rozhlas.cz/hradyazamky/teplice/_zprava/218129; https://iteplice.cz/;