Divý muž od Vysokého Chlumce - 2 příběhy

• V Jezvině na Sedlčansku (SZ od Vysokého Chlumce) bydlel v 2. polovině 19 století sedlák Štěpánek, který rád chodíval do Bratřejova, vesnice u Chlumce; cesta vedla kolem Počepické hory, kde se zdržovali Diví muži
• Jednou se vracel od příbuzných z posvícení v noci a u Počepické hory slyšel houknutí
• Že byl trochu v náladě, nadechl se a z plných plic houknul tím směrem – ihned se u něj objevil Divý muž a pustil se s ním do divokého tance – Štěpánek, celý vystrašený si lehl na zem a nechtěl vstát
• Divý muž do něj všelijak šťouchal, štípal ho a i do něj kopal
• Sedlák ve vhodnou chvíli vstal a běžel údolím k Pořešicím (?), divous běžel za ním a tak si Štěpánek opět lehl na zem – opět do něj divous všelijak šťouchal a pokřikoval „Neměl chůdy, našel chůdy, haj dak!“
• Ve vhodné chvíli opět Štěpánek vyskočil a utíkal dál; divous opět za ním a hnali se tak až na rozcestí s křížkem, kde se divous dal směrem do vršku Lipovice a Štěpánek odbočil vozovou cestou, kde běžel jako o život k prvním pořešickým stavení
• Nejprve si myslel, že ve vesnici zůstane přes noc, protože mezi domy se divous dozajista neodvážil
• Pak si ale usmyslel, že půjde domů, že se situace vyřešila a že nebude klepat u cizích; prošel vsí až k poslednímu stavení – sušárně, ale viděl, jak na něj zpoza, divous číhá
• Utíkal rychle, divous za ním; Štěpánek se sice v pořádku dostal domů, ale strašidelnou noc odstonal

Divý muž a babička:

• Počepice; Vysoký Chlumec
• Jedna selka zrovna seděla v koutě v šestinedělí a k ruce měla děvečku jménem Anka, za kterou občas chodíval její milý (v šestinedělce nesměla matka opustit kout či místnost, jinak by ji některá bytost mohla vzít dítě či vyměnit…)
• Dle místního zvyku stávala u obytné části stavení krytá terasa, kde se jedlo, když bylo teplo
• Anka měla často práce až nad hlavu až do pozdního večera a její milý na ni trpělivě čekal
• Jednou už velmi pozdě nesla babička ven na dvůr vylít vodu z vany po koupeli, když v besídce viděla vysedávat neznámého muže s hlavou položenou v rukou
• Po návratu ze dvora mu potřásla ramenem a řekla : „Honzíku, nemrzí vás to? Anka dnes nějak nejde..“ , babička si myslela, že jde o milého jejich děvečky
• Muž zvedl hlavu a vyvalil na babičku velké oči jako kolečka vozíku, vstal a utekl
• Babička se lekla, utekla do domu; tu noc nikdo v chalupě nespal; všechny prostory se vykropily svěcenou vodou, aby jim divý muž nevzal jejich dítě

Z vlastních zápisků; Tajemné bytostí mezi námi, Pavel Toufar, 2009, 2010, nakladatelství Moravská Bastei MOBA