Bruntál – duch křivopřísežníka, místo setkávání čarodějnic, Bílá Paní a Ostatní

• 33km Z od Opavy
• Od roku 1656 neomezeně vládl celému Bruntálu velmistr řádu německých rytířů Jan Kašpar z Amsringenu (Ampringenu?); lidé se ho prý tuze báli, člověk to měl být velice přísný, krutý a každý, kdo se mu zprotivil, dal prodat jako otroka
• Bylo to v době po bělohorské porážce a Němečtí rytíři měli skoro všude velkou moc; každý, kdo byl jen v odboji proti císaři Ferdinandovi II, byl přísně trestán
• Jistý bruntálský měšťan byl předvolán, aby svědčil proti jinému měšťanovi a složil v té věci I přísahu; odpřísáhl, že bude mluvit nic než pravdu, a dodal k tomu I, že už nikdy nepřekročí práh svého domu, jestliže nemluvil pravdu – v tu chvíli zhasly na stole u kříže svíce, čehož se sice zalekli, ale rozsudek vydali
• Křivopřísežník šel domů a těsně před ním zakopl o kámen, rozbil si hlavu a zemřel na místě – to bylo bráno jako křivopřísežnictví, což potvrdilo to, že na místě začalo ihned strašit
• Velmistr se dověděl o duchovi, a aby všichni viděli, jak je moudrý, ducha chtěl zažehnat – všichni tu noc čekali, co se bude dít
• Před půlnocí vyšel ze zámku, klekl si a začal se modlit; o půlnoci se objevilo žluté světýlko a každou hodinu mu museli lidé podat nový šátek k otření, jak se potil (celkem 7)
• Zaklínání trvalo do rána, světýlko pořád ustupovalo a velmistr pořád za ním po kolenou; nakonec ho zaklel na hřbitově do hrobu a duch se již neukázal
• Lidé měli z velmistra ještě větší strach, když viděli, jak je mocný

Místo setkávání čarodějnic:

• Za místo setkávání čarodějnic bylo dlouho označováno místo “Petrovy kameny”; ale dle jiných verzích to mohl spíše být Kohlerberg, tedy Uhlířský vrch u Bruntálu; roku 2004 byl vrch dokonce osvětlen
• Říká se, že čarodějnice odpočívaly na kostelních věžích a občas z nudy ohryzávaly kostelní zvony či škodily okolí
• Často u sebe mívaly své pomocníky, které jim pomáhaly vydojovat krávy; ten se vyráběl pomocí klubíčka vlny, který propíchly ohořelými špejlemi, káply na klubko 3 kapky krve z levého malíčku, sešly pozpátku schody dolů a přehodily klubko přes rameno; klubko se pak měnilo většinou v černou kočku či zajíce
• Samozřejmě že v největší svátek se mohly nejsnáze dostat pod křídla ďábla, když se postavily na křižovatku 4 cest a počkaly, až se dostaví
• Obvykle se čarodějnice na sabat dostavila na koštěti, někdy se ale i píše o rýči, motyce, holi, vidlích, máselnici, praseti, koze, či očarovaným člověku proměněným v koně (obvykle vraníka)… atd…

Bílá Paní:

• Hrad Fürstenwald u Bruntálu
• Na Bruntálském hradě se narodila pánu Hanušovi z Vrbna dcera Helenka; její otec byl ale za rok v 1621 na Staroměstském náměstí popraven a hrad I s majetkem zkonfiskován
• Dcera s matkou pak mohla žíti na hradě Fürstenwaldu, kde jí v 11 letech matka zemřela; poté se o ni starala teta Kunhuta
• V dospívání bylo slyšet jen samé chvály o její ušlechtilosti a kráse; Švédové se ale Bruntálsku nevyhnuli a tak byl hrad brzy obležen
• Hrad se bránil, ale milá Helenka se zamilovala do mladého švédského vojáka, který ji na hradě navštěvoval skrze tajnou branku
• Vymysleli spolu lest – na Helenčiny narozeniny opila většinu posádky a mezitím Švédové skrze tajnou branku obsadili hrad
• Na pomoc hradu ale vyjeli císařští; ti se jim sice postavili, ale císařské vojsko rychle pokračovalo; na hradě se Švédové připravovali a to I s pomocí Helenky a místních horníků
• Když byli na dohled hradu, otřásla hradem ohromná rána a hrad se zavalil v dýmu; zbyly po něm jen trosky
• Dodnes se neví, co se přesně stalo, svádí se vše na střelný prach v hradním sklepení; všichni na hradě zahynuli a to I s krásnou zrádnou Helenkou a jejím milencem
• Helenka se od těch dob v zříceninách zjevovala jako Bílá Panna a má tu být dodnes

Ostatní:

• Za vznik barokního poutního kostela na Uhlířském vrchu může místodržící řádu německých rytířů Augustin Oswald Lichtenstein; při lovu se prý ztratil a zabloudil a v nejvyšší nouzi ho našel místní uhlíř a postaral se o něj; z vděčnosti dal postavit onen kostelík (jestli se odvděčil též uhlířovi mi není známo – ono se říká Pro dobrotu na žebrotu)

Z vlastních zápisků; Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Martin Stejskal, slovenská část Albert Marenčin, 1991, nakladatelství Paseka; www.mubruntal.cz/povesti/ds-44611/p1=39825; https://media0.webgarden.cz/files/media0:5108712faf8ac.htm.upl/Hrad%20F%C3%BCrstenwald%20u%20Brunt%C3%A1lu.htm;