Brno – vystrašený malíř, dům s ozvěnou a duchem mnicha, Řečkovické tahací strašidlo, strašidlo z Černých polí

Vystrašený malíř:

• Brno, Nová Radnice
• Na Nové radnici, v blízkosti kostela je velmi krásná křížová chodba – kdysi tam bylo lapidárium – do těchto míst není radmo chodit, obzvláště v poledne
• Dle jedné verze se tu zjevuje duch mnicha dominikánského kláštera jménem Ulrich a měl provést něco velmi hříšného a za života byl mnichy potrestán
• Dle druhé verze tu má být pochován nějaký purkrabí, který byl za života velký hříšník a až do svého vysvobození tu musí strašit
• Ještě za starého Rakouska v těchto místech pobýval cizinec – dominikánští mniši si ho pozvali, aby tu opravil vzácný obraz od italského mistra
• Když maloval za dopoledne, byl klid; v poledne se ale strhla vichřice, která mu rozmetala papíry a štětce na stolku a paletou mrskla o zem
• Vše létalo, byly slyšet kroky, ženský pláč, řinčení řetězů a strašný nářek
• Malíř se vyděsil, utekl a chodil po městě; styděl se, že se takto nechal vystrašit a vrátil se; ujišťoval se, že to byl jen vítr; když vešel, našel všechno rozházené, ale bylo ticho a tak si sedl a maloval
• Druhý i třetí den přesně v poledne se všechno opakovalo
• Malíř strašení nevydržel a kněžím oznámil odjezd – ti ho sice ještě přemlouvali, aby alespoň obraz dokončil, což udělal po převezení do kláštera, kde ho v rychlosti dokončil
• Takovéto strašení tu slyšelo mnoho lidí

Dům s ozvěnou a duchem mnicha

• Brno, Dominikánská ulice č. 9
• O tomto domě se vyprávělo mnohé; v minulosti býval významným místem, kde se scházeli moravští stavové, aby se v Brně účastnili sněmů a soudů
• Bydlívalo v něm i spousta cizinců, hlavně šlechticů
• Městská rada tam nechávala ubytovávat různé vyslance, kteří nesli tajné zprávy císaři či do zahraničí – rada se chtěla dovědět, jaké zprávy to přenáší
• Rada si byla i vědoma toho, že poslové se budou předem domlouvat na další průběh cesty a vůbec si mezi sebou řeknou, co by jiný neměl vědět
• Místnosti v tomto domě byly stavěny tak dokonale, že to co se řeklo v jedné místnosti v rohu, bylo slyšet hlasitě v jiné místnosti
• Ozvěna byla při opravách po válce zničena; údajně stačilo dát v jedné místnosti na stůl hodinky a v druhé místnosti byl slyšet tikot tak hlasitý, že by je člověk považoval za nástěnné hodiny
• V noci se tu potuloval duch mnicha s knihou, ze které někdy četl a někdy se jen modlil; procházel tiše nádvořím, nikoho si nevšímal a kolem 12 vždy zmizel
• Blízko stál i hostinec „U lípy“, ve které se setkávalo mnoho lidí – chodili sem i Božena Němcová, K.H. Borovský (který tu chodil na víno), scházeli se tu studenti
• U hostince se zjevoval rytíř ve starodávném kroji – prý Žižka či 1 z popravených radních – všichni se ho báli zeptat, kdo je

Řečkovické tahací strašidlo:

• Brno, Řečkovice
• Když byl jeden děda ještě malý hoch, sloužil u sedláka Kocourka v Řečkovicích
• Sedlák Kocourek měl vinohrad pod hřbitovem na kopci Západi – kolem byly kopaniny (pole, které se nedá obdělávat potahem, ale jen okopáváním)
• U kopanin stály stromy, a když na nich jednou začly zrát plody, řekl sedlák hochovi, aby šel stromy hlídat, že mu za to dá nějaký ten groš, že se nebojí a ať si k sobě ještě vezme psa Černouška
• Černoušek byl velmi dobrý pes a bystrý hlídač a tak hoch šel
• Lehl si do boudy, pes hlídal venku, zevnitř na psa viděl a tak si přetáhl deku přes hlavu a šel spát; věděl, že na psa je spolehnutí a že ještě nikoho nikdy nepropásl
• K půlnoci cítil, že mu někdo deku stahuje a myslel si, že je to pes; v polospánku jen prohlásil „Dej pokoj ty potvoro. Lehni si a hlídej!“
• Tahání nepřestávalo a tak otevřel oči a vidí psa opodál, jak vrtí ocasem
• S myšlenkou, že se mu asi jenom něco zdálo, se zakryl a opět mu něco táhlo deku – velmi pomalu a tak si sedl a dával pozor
• Neviditelná ruka se sunula po dece a pomalu ji táhla – přitáhl si ji opět k sobě, ale opět ji něco táhlo
• Hoch na více nečekal, popadl kabát a utíkal domů; ani on, ani pes už hlídat nešli

Strašidlo z Černých polí:

• Kdysi dávno nestálo v Černých polí skoro nic, byly to jen pole a stráně
• O jednom místě se vyprávělo, že tam byl kdysi hřbitov a tvrdilo se, že tam straší; z večera tam nikdo nechtěl chodit
• Jednou, hodně pozdě, už kolem 11 hodiny večerní se tu z práce vracel jeden člověk
• Už chtěl být doma a tak si řekl, že si nadejde přes to strašidelné místo
• Ohrada tam žádná nebyla a tak šel a najednou proti němu vyrostlo strašidlo – strašný a hrozně dlouhý chlap; natáhl ruku a volal „Tebe si vezmu“
• Za mužem se rozběhl a začal ho honit; muž utíkal a utíkal, ale strašidlo mu bylo v patách
• Volal o pomoc, ale nic; ráno ho našli lidi mířící do práce a odnesli ho domů
• Bylo s ním zle, ale přeci jenom řekl, co se mu stalo a že ho stále vidí, jak na něj křičí „tebe si vezmu“
• Všichni ho utěšovali, že je doma a ať se už nebojí, ale nepomohlo to – z toho leknutí se už nevzpamatoval a za několik hodin zemřel
• Od té doby tudy nikdo nechodil

Z vlastních zápisků; Pod brněnskými hradbami, Marta Šrámková, 1995, Doplněk Brno; Před brněnskými hradbami, Marta Šrámková, 1997, Doplněk Brno