Brno – vodníci

Staré Brno:

• Na Starém Brně tehdy hodně strašívalo a v Rybářské ulici žil vodník
• Zdržoval se v náhoně blízko pavilonku Mitrovských – tehdy byla budova porostlá hustými šeříky, a na břehu potoka, který tehdy tekl kolem, byly vrby a olše a na nich sedával
• Typograf, který bydlel v blízkém domě, ho často vídával, když se v noci vracíval z tiskárny; jednou ho viděl, jak skáče do potoka a přitom se mění v žábu
• Babička Vaverková k němu chodívala na besedu; někdy při měsíčku sedával na zábradlí a babičku vyvolával, aby zjistil, co je nového, jak se daří a co je v okolí nového
• Jednou se prý i zamiloval do dívky, která bydlela v domečku na Rybářské ulici, a chtěl si ji vzít
• Dívce se nápadník zamlouval, ale rodiče o tom nechtěli ani slyšet; nemohli se ho ale nějak zbavit, a tak se domluvili, že se odstěhují
• Když se sbalili a chtěli odjet, objevil se hastrman a zaradoval se, že pojede tam, kde to ještě nezná – rodiče byli jako opaření, ale dělat nic nemohli, chalupa byla prodaná a tak vyjeli na cestu; když jeli kolem vody, hastrman skočil do vody a zůstal tam, kde byl doma
• Vídali ho i dělníci Z Bauerova cukrovaru – vystrkoval na ně bradu

Úvoz:

• V době, kdy byl Úvoz ještě úvoz a na Obilném trhu rostlo obilí, Údolní ještě neexistovala stávala na Obilném trhu hospoda, kde většinou bylo rušno
• Děvčata sem ráda chodívala na tancovačky, tanečníků tu bylo dostatek, převážně díky vojákům z blízkých kasáren
• Do hospody k muzice občas chodíval i hastrman, seděl a pozoroval tanečníky, poté zase odešel
• Jednou se přimotal do tance a tančil s jedním děvčetem; děvče točil a točil a netušeně se přibližoval ke dveřím
• Než se děvče nadálo, stál s ní na prahu; ostatní děvčata si všimla, že mu z kabátu teče voda
• Holky se daly do křiku, ukazovaly na tanečníka a vykřikovaly, že je to hastrman; většina jinochů se za hastrmanem vydala, děvče jim vytrhli a vodník se od těch dob v hospodě neukázal

Špitálka:

• Na Špitálce kdysi bydlela rodina s mnoha dětmi a aby matka něco vydělala, brávala na noc do světnice nocležníky
• Někteří u ní spali i několik roků, protože měla pěkně čisto
• Jednou se nastěhoval i nemluvný muž, měl špatnou výslovnost, huhňal, nosíval zelený šosnatý kabát, který si někdy před spaním zdělal, a zavěsil na lenoch židle u postele; do rána byl vždy pod židlí kaluže vody
• Často si i v kabátě lehl, to pak byla louže pod postelí
• Matka s babičkou se vždy tuze zlobily, ale protože voda byla čistá, usoudily, že neznámý nemluvný muž bude vodník
• Nikdo se tomu ani nedivil, vídali ho v okolí lidé a všichni si na něj zvykli
• Tajemný nájemník spával u ženy dlouhou dobu, ale jednoho dne prostě zmizel a nikdo nevěděl proč a kam

Horní Heršpice:

• Kdysi dávno byl u řeky v Horních Heršpicích mlýn, kde měli krásnou dceru; o její kráse se vyprávělo široko daleko, ale měla jednu chybičku – byla tuze hubatá a jazyk měla ostrý jako meč
• Všechny její kamarádky byly už vdané a jí to bylo líto; chodívala k řece a plakala
• Když už bylo pozdě a ona věděla, že jí nikdo neposlouchá, naříkala, že by si vzala kohokoliv, jen aby nemusela v předpeklí házet písek (jak se tehdy věřilo o neprovdaných)
• Její nářek slyšel i místní hastrman, děvče se mu líbilo, přestrojil se za mladého myslivce a jednoho dne se před děvčetem ukázal, promluvil s ní nějaké to slovo a šel dál
• Druhý den s ní i chvíli postál a třetí den už na něj děvče čekalo; brzy jí i řekl, že se mu líbí a chce jí za ženu, ať s ní jde a ona mu ukáže, kde bydlí
• Mlynářova dcera, ač byla od řeky, se tuze bála vody; dlouho jí přemlouval, ale k ničemu
• Když viděl, že po dobrém to nepůjde, táhl jí k vodě proti její vůli
• Dovlekl jí až ke břehu, na nebi svítil měsíc jako rybí oko a ona poprvé uviděla jeho tvář – krve by se v ní nikdo nedořezal; ruku měl ledovou a díval se na ní ledovýma očima
• Dívka udělala rukou kříž, hastrman zakřičel, pustil ji a střemhlav se dal do vody; dívka utíkala domů a k vodě už nikdy nešla
• Jak to dopadlo, jsou 2 verze; dle první žila do smrti jako stará panna a dle druhé přestala hubančit a vzala si krajánka, který přišel do mlýna

Komárov:

• Jednou v noci, když obecní strážník obcházel po dědině, přistoupil k němu neznámý muž a chtěl po něm oheň
• Strážník mu dal připálit, ale všiml si, že muž má v puse místo doutníku kus palachu a kape mu voda ze šosu
• Hned věděl, že mluví s vodníkem, a i když byl člověk srdnatý, polekal se, vzal nohy na ramena a utekl pryč
• Domů se dostal pozdě, měl těžké sny a pořád ho to táhlo do vody
• Ráno na úřadě oznámil, že se vzdává služby

Dornych:

• Jedna holčička potkala vodníka u říčky Ponávka, když ještě tehdy volně tekla a kolem rostly olše
• Seděl nad vodou a vypadal jako kluk; dívka se lekla, že spadne do vody a chtěla kluka varovat
• Viděla, že má chlapec v rukou krásné pentle, které házel do vody; holčička si pomyslela, proč takovou krásu hází do vody a chtěla si jednu chytit
• Když se po jedné natahovala, chlapeček jí zahrozil pěstí, dívka se lekla a couvla, kde zůstala nějakou dobu
• Když se vzpamatovala, chlapeček byl pryč a dívka si pomyslela, že přece jen asi spadl do vody a tak mu chtěla pomoci
• Vzpomněla si i že šplouchnutí nebylo slyšet a na hladině nebyly žádné kola; pomyslela si, že by mohlo jít o vodníka a utíkala domů
• Už od prahu křičela, že viděla vodníka; nikdo jí ale nevěřil a všichni se jí smáli

Mariánské údolí:

• Do pekárny pana Knobla chodíval hastrman se ohřívat; byl z Mariánského údolí a dle jeho slov mu tam byla zima
• Večer přicházel jako dědeček, sedl si k peci a tiše seděl; když už to trvalo moc dlouho, začali se pekařští tovaryši ptát, co je zač
• Jednou když odešel, zbyla po něm kaluž vody – to tehdy poznali, že je to vodník

Podoba koně:

• Jednou jeden muž kdysi obchodoval s koňmi a najímal velké louky nad radkovským rybníkem u lesa a tam je pásl
• Jednou je vyhnal a šel pro ně až pozdě v noci; měsíc svítil jako rybí oko a on měl s sebou ještě souseda a pacholka
• Tehdy tam uviděl cizího, tuze krásného koně, který jakoby tancoval – soused poznal, že půjde o vodníka – v lese nasbírali lýčí a upletli z něj provaz
• Koně chytli a chtěli ho prodat na trhu; soused muži sdělil, aby mu nedával pít a ani ho do žádné louže nenechal stoupat
• Druhý den šli s koněm na trh, koně vedl pacholek, ale jelikož měl hlavu někde jinde a nedíval se, kudy kůň jde, nechal ho šlápnout do otisku kopyta, kde byla trochu vody po dešti
• Jakmile do vody šlápl, zmizel; muž se ještě vztekal a pak si jen řekl „Lehce nabyl, lehce pozbyl.“

Vodník a pacholek:

• Kdysi žil vodník i u Červenýho mlýna, kde byl, což bysme netušili mlýn
• Vodník do mlýna často chodíval, sedával na stávku, někdy na kole, chodil do mlýnice a někdy i lezl do šalanky; ve mlýně se ho většina bála, takže ho tolerovali
• Býval tam i jeden pacholek, chlap jako hora; měl takovou sílu, že si pytel mouky hodil na rameno jednou rukou; 2 loupežníky chytil každého jednou rukou a k sobě je srazil takovou silou, že oba leželi u cesty hodnou chvíli jako mrtví
• Říkalo se o něm, že má nadpřirozenou sílu;  jakmile ale pacholek narazil na vodníka, bylo zle, nedal mu chvíli pokoj, pořád ho pokoušel, škádlil, vyháněl ze mlýna; nebál se ho – měl vždy u sebe nachystanou oprátku z lýčí
• Hastrman mu několikrát hrozil, že ho jednou dostane a utopí ho, ale ten se všemu jen smál
• Za mlýnem býval veliký rybník, kam lidé chodili plavit koně, jak ze mlýna, tak z dědiny
• Jednou bylo velké parno, navečer se pacholek sebral, vzal si jen podvlíkačky a starou košili, vyvedl koně a uvázal si je na provaz, skočil na sedlového koně a ujížděl k rybníku
• Jindy se koně sami zastavovali, ale teď vjeli rovnou do vody, a ani dragounská minulost pacholka mu nepomohl koně stáhnout
• Koně táhli do hloubky, až jim čouhala jen hlava – nejdříve si na koně klek, pak stoupl, ale bylo mu útko když si vzpomněl na svého nepřítele vodníka
• Tonda, který blízko na louce pásl kozy viděl, jak něco ne většího jak kočka, stáhlo náručního a pak i sedlového koně i s pacholkem
• Vodník se od té doby ve mlýně neukázal

Líšeň:

• U Radnice – nejdříve to byl úřad, později hospoda, býval v zahradě rybník; od něj šel můstek na pavláčku, co byla před hospodou – říkalo se jí gaňk (?)
• Toto všechno měla vyprávět teta Bajgrová, které by dnes bylo kolem 150 (dnes už více) let
• Když byla ještě mladé děvče, chodila děvčata do hospody na zábavu, to tehdy děvčata ještě nosila kroje a na sobě měly několik sukní, šátky „tyrolky“ a proto jim od tancování bylo pěkně horko
• Aby se trochu provětraly, tak se po několika tanečních kouscích chodily na pavláčku ochladit
• Když tam tak jednou stála, uviděla dole malého chlapečka a protože byla skoro už půlnoc, šla za ním, pohladila ho a řekla „Bože, chlapečku, co tady děláš, vždyť je už hromada hodin a ty jsi tady sám. Ještě spadneš do vody. Dej pozor a jdi domů.“
• Hoch se na děvče podíval a šup do rybníka; tetička si tehdy uvědomila, že měl zelené vlasy a byl to nejspíše vodník
• Všichni jí to vymlouvali, že se jí asi něco zdálo, ale byla silně přesvědčená, že narazila na vodníka

Obřanská:

• V místě, kde se kříží sokolovská a Obřanská stojí most – dříve tu byla továrna a před ní se tu řeka dělila na 2 ramena – tady sedával vodník
• Vysedával v noci na vrbovém pařezu a vykuřoval si z fajfky
• Jeho vláda končila vždy v 1 hodinu v noci
• Vídával ho tu ponocný, který každou hodinu chodil a vytruboval

Husovice:

• O husovickém hastrmanovi vyprávěla jednou teta Filoména – byla to chudera, měla moc dětí a za manžela opilce, který vždy, když se vracel nadělal moc povyku
• Z každého bvytu je vyhodili a často museli spát u příbuzných, kteří si je ale nemohli nechat, protože měli málo místa
• V nouzi někdo Filoméně poradil, že u řeky stojí stará kovárna, v níž ale straší
• Filoména byla ale kurážná a s dětmi se tam nastěhovala – lidé jí to vymlouvali, ale když si nedala říct, alespoň jí poradili, aby každému dítěti dala něco posvěceného
• V kobárně bylo hezky, střecha se nakláněla nad vodu, která tekla hned kolem domu; kolem byly mohutné vrby
• Za řekou se táhly louky a světnice, ve které s dětmi bydlela byla od dílny oddělena mohutnými zasklenými dveřmi
• Za pěkného počasí byl v kovárně klid; za bouře a deště se objevoval veliký bílý pes se žlutými skvrnami – sedával tiše u výhně a někdy si zalezl i do světnice, pochodil a tiše vyklouzl; nikdy nikomu neublížil
• Jednou v noci přišla průtrž mračen a řeka se rozvodnila; v kovárně se objevil malý hrbatý mužíček, posadil se k výhni a zůstal tam tak dlouho, jak trval nečas; jen si stále pro sebe mručel „mrr, mrr, mrr…“
• Ani on nikdy nikomu neublížil; když se vyčasilo, zmizel
• Často se také zjevoval na loukách jako opentlený kůň; z křoví u řeky někdy volával na lidi

Z vlastních zápisků; Před brněnskými hradbami, Marta Šrámková, 1997, Doplněk Brno;