Brno – smutný rytíř Jaroslav, Bílý muž, Přísná Alžbětinka a Sokrates s husou

Smutný rytíř Jaroslav:

• Roh Jánské a Minoritské ulice; starobylý dům
• Před domem se tu čas od času zjevuje muž a má bohatě zdobený oblek, krásný klobouk, dlouhý plášť s kožešinovým límcem, parádní škorně, meč a zdobenou pochvu
• Prochází domem, zamyšlený a smutný
• Občas těžce zvedne hlavu a zahledí se do oken jakoby někoho hledal
• Při bližním oku má krvavé rány kolem krku
• Má jít o Jaroslava z Boskovic; kdysi byl 1 z nejvýznamnějších mužů v království
• V době vlády krále Matyáše; získal za věrné služby králi hodnost českého kancléře
• Prchlivý a podezíravý Matyáš jej obvinil ze zrady a úkladů proti němu; při obléhání hradu Ebersdorfu, jedna z dělokoulí náhodou zasáhla stan Matyáše
• Nikomu se nic nestalo, ale král pojal podezření, že jej chtěl někdo nechat zabít
• Jaroslav byl zatčen, zbaven hodnosti kancléře a u uzamčeném voze převezen do Vídně a odsouzen k trestu smrti
• Na jednom z Vídeňských rynků mu kat setnul hlavu
• Kat ale neměl šťastnou ruku a několikrát se marně snažil hlavu oddělit od těla
• Dav se velmi zlobil a nebýt stráže u popraviště, byl by kat davem zabit
• Jaroslav za velkého pískotu a křiku vykrvácel
• Pohřben ve vídeňském svatoštěpánském chrámu
• Správou majetku byl pověřen jeho bratr Velem
• Zjevuje se v Brně, aby varoval příbuzné před pomíjivou přízní a nevděkem panovníků

Bílý muž:

• V domě u 7 švábů v Kopečné ulici (zbořen) sídlil za starých časů městský lékař
• V době, kdy dům patřil Alžbětinkám, řádu, který se staral o nemocné
• V 1 poschodí bývala pitevna, kde se mladí ranhojiči učili anatomii člověka
• Mrtvoly ve sklepení, kde se skladoval led
• Ve sklepení se tu zjevoval starý muž se stříbrným plnovousem a na sobě měl pohřební rubáš
• Nikoho si nevšímal, jen seděl
• Říká se, že to byl duch posledního nebožtíka, který tu byl dovezen
• Musí tu hlídat, dokud jej nevystřídá další nebožtík; je to ale marné, protože žádná mrtvola sem přivezena nebude

Přísná Alžbětinka:

• Klášter Alžbětinek; Staré Brno
• Zjevuje se tu duch jedné jeptišky
• Za života měla na starosti novicky a dohlížela na služebná děvčata
• Byla velmi přísná a všichni z ní měli strach
• S každou maličkostí hned letěla za představenou kláštera, žalovala a žádala nejpřísnější potrestání
• Když se objevila na chodbě, všichni se raději klidili; čím byla starší, tím to bylo horší
• Po její smrti se všem ulevilo a byly nařízeny modlitby za spásu její duše
• V lavici klášterní kaple, kde sedávala, je po nocích slyšet chrastění růžence
• Když je v pokojích něco špatně, třeba špatně pověšený plášť či nesprávně složené oblečení smete na zem
• Ledabyle ustlané lůžko vztekle zpřehází a pomačká
• V chodbách je slyšet její plášť a kroky

Sokrates s husou:

• U hospody na Starém Brně; přilehlá část Mendlova náměstí či Pivovarská ulička
• Duch starého pána v dlouhém bílém kabátě s bílým plnovousem, vycházkovou holí a bílým kloboukem
• Doprovází jej kolébavou chůzí sněhobílá husa
• Čas od času se pán zastaví, obrátí se k huse a rozevře náruč . v tu chvíli husa radostně zakejhá, zamává křídly a usadí se pánovi v náručí; přitulí se k něj a načechrává mu zobákem vlasy
• Duch Františka Vymazala; moudrý muž; profesor; 19 století; uměl několik jazyků
• Napsal mnoho knih a říkali mu „Brněnský Sokrates“
• K stáru každý den vysedával ve své oblíbené hospůdce U Rašovských, která tu kdysi stála
• Byl to samotář a s nikým se moc nevybavoval; v koutku si popíjel pivo a u toho cosi sepisoval
• Hospodě stálí návštěvníci říkali brněnská Vikárka; v této hospodě chovali husu, které se všichni báli
• Husa vždy procházela mezi hosty a sjednávala pořádek; když se jí někdo nelíbil, poklovala ho a respektovali jí i psi
• Pokaždé ale když došel profesor, husa radostně zahejkala a sedla si profesorovi k nohou
• Občas si ji profesor vzal na klín a husa mu zobákem čechrala vlasy; povídal si s ní
• Jednou ale husa nedošla a na otázku kde je, mu hostinský suše řekl, že ji zabil a upekl
• Starý pán ohromením zbledl, vstal od stolu a se slzami v očích hospodu opustil
• Profesor se již nevrátil; později oba viděli spolu, už jako duchy

Z vlastních zápisků; zdroj kniha Brněnská strašidla; Roman Juránek; 2008; nakladatelství Vakát