Brno – Pandur Trenc, továrník Essler, vypálené prsty, strašidelná cihelna

Pandur Trenck:

• 1 z nejznámějších vězňů na Špilberku; jeho duch se tu zjevuje každou půlnoc, v chodbě, kde měl svou celu; leze tu po kolenou, lomí rukama a smutně vzdychá; na rukou má řetězy, které nepříjemně řinčí
• Za života šlo o Františka Trencka, velitele nechvalné známého regimentu pandurů, kteří bojovali za Marii Terezii;
• Panduři byli většinou bývalí lupiči a zbojníci – nosili červené pláště
• Kam vkročili, tam pálili, drancovali, loupili a vraždili a bylo jim jedno, jestli v nepřátelských zemích či na území císařovny
• Ovšem zkušenosti Pandura Trencka z ruských služeb v bojích proti Turkům byly cenné, takže císařovna nad ním přimhouřila oko
• Udání na Trenckovo surové a bezohledné jednání se množilo, a když jeho regiment způsobil porážku rakouského vojska a Trenck byl označen za hlavního viníka, přetekla jí trpělivost a on byl postaven před vojenský soud, odsouzen k doživotnímu vězení v žaláři na Špilberku
• Milá a mladá hraběnka Lestocková se rozhodla, že ho vysvobodí; podplatila žalářníka a lékaře a nechala do cely propašovat prášek na spaní
• Trenck prášek v tekutině vypil, upadl do hlubokého spánku a všichni si mysleli, že zemřel; následující den měl být naoko pohřben
• Hraběnčin plán byl ale prozrazen – postaral se o to muž, jehož rodiče a sestru nechal Trenck ztýrat a zabít – informoval velitele pevnosti
• Velitel nechal obklíčit márnici a Trencka zatkl, zrovna když vylézal z rakve
• Muž, který ho prozradil, ho stačil ještě proklít; byl poslán do své cely, kde zemřel po několika letech
• Aby se nic podruhé neopakovalo, nechal mu velitel pevnosti useknout hlavu; pohřben byl do krypty kapucínského kostela, jak si přál, v obyčejné kutně s okovy na rukou

Továrník Essler:

• Obřany; roh Olšanské a Fryčajovy ulice; mezi rameny řeky Svitavy stojí stará textilní továrna – dříve mosilana a ještě dříve textilní prádelna
• Dnes se tu již nic nevyrábí; čas od času se v továrně samy zapnou světla a stroje se pustí
• Straší tu duch Esslera – zakladatele továrny; byl úspěšný podnikatel, ale k zaměstnancům se choval hrubě (či špatně) – nedopřál jim žádné úlevy, každé sebemenší provinění trestal těmi nejpřísnějšími tresty a jakoukoliv nepatrnou škodu nemilosrdně strhával ze mzdy
• Lidé ho v lásce neměli a po jeho smrti si spousta z nich oddechla
• Esslerův syn byl o něco uvážlivější a dobrou práci uměl ocenit; továrník nemá v hrobě klid a po smrti tu začal obcházet jako duch, aby kontroloval dělníky, jestli na nočních směnách řádně pracují
• S přísným výrazem ve tváři procházel dílny textilky, v ruce velké černé desky
• Do desek si zapisoval, tak jako i za života, všechny prohřešky a nedostatky zaměstnanců, aby je nezapomněl potom potrestat
• Občas, když se mu přestávka zdála příliš dlouhá, pustil stroje – to se kupříkladu stalo 2 dělníkům, kteří měli noční a chtěli si trochu u vody prospat, že zbytek později stejně do rána dodělají – ale sotva si lehli, továrna se znovu pustila a tak museli jít zpět a pracovat

Vypálené prsty:

• Kdysi v jedné rodině patřící do farnosti sv. Tomáše zemřela stará žena, a její duch se pak začal zjevovat o půlnoci služebné, která tu byla
• Duch ženy každou noc stál u postele služebné a prosila ji, aby jí vysvobodila z očistce – chtěla po ní, aby za ní sloužila mše u sv. Tomáše u všech oltářů najednou
• Dívka vyhověla přání a udělala tak, jak jí žena řekla, ale nedalo jí to a svěřila se faráři – ten jí řekl, že jí duch jistě navštíví v noci ještě jednou jí poděkovat, ale ať jí nepodává ruku, ale do ruky jí vtiskne modlitební knížku
• Služebná poděkovala faráři za radu a čekala v pokoji na půlnoc; duch se jí zjevil, poděkoval za vše a natahoval k ní ruku – tehdy služebná vtiskla duchovi do ruky modlitební knihu – sotva se jich prsty mrtvé dotkly, zůstaly na ní vypálené prsty
• Od té doby už byl klid a duch paní se neukázal
• Samotná modlitební kniha s vypálenými prsty byla dlouhou dobu na Petrově, ale údajně se ztratila

Strašidelná cihelna:

• Na úpatí špilberského kopce, směrem ke kraví hoře, bývala cihelna
• Cihláři byli velice chudí – bydleli ve dřevěných boudách hned za cihelnou a ti nejchudší měli ve svahu vyvrtané díry
• Lidé se těm místům vyhýbali, cihelna tehdy byla daleko za městem a bývalo tu pusto; v noci tu strašilo
• Cihláři, co tu přespávali, slýchávali hlasité sténání a křik, ale nikdo nevěděl, co to má znamenat
• Když se cihelna rušila, našla se tu spousta lidských kostí – nikdo nevěděl, jak se tam dostaly, ale všichni věřili, že odteď to bude lepší – ale bylo to naopak ještě horší
• Kosti totiž nikdo neodvezl a nepohřbil a kostlivci tu po nocích naříkali; lidem naskakovala husí kůže; údajně nářek kostlivců znamenal, že chtějí být řádně křesťansky pohřbeni
• Jednou jejich sténání zahnalo z večerní procházky kaplana od sv. Jakuba – kaplan se sice málem vyděsil k smrti, ale hned druhý den začal jednat a kosti na jeho popud byly sebrány a pohřbeny na Ústředním hřbitově
• Sténání od té doby ustalo
• Pro zajímavost – kdysi byla hřbitovní brána uzavřena pro kacíře, jinověrce, sebevrahy, katy, neznámé osoby, nepokřtěné děti a jejich ostatky se pohřbívaly leckde, vedle hřbitova, na křižovatkách cest, na zahradě, v lese… atd..
• Kostlivci se často prý zjevují pro zvěstování smrti blízkých osob – zobrazení smrtky s kosou, jako znamení smrti či smrt sama

Z vlastních zápisků; Roman Juránek, 2008, nakladatelství Vakát, Brněnská strašidla; Před brněnskými hradbami, Marta Šrámková, 1997, nakladatelství Doplněk Brno