Brno – Obřanská a Maloměřická divoženka

Obřanská divoženka:

• V časech, kdy se ještě chodilo na robotu, zůstala sama doma s dítětem v koutě jedna mladá matka
• Jednoho dne se otevřely dveře světnice a do ní vklouzla škaredá, rozcuchaná žena vysoká asi jako 10-leté dítě
• Chodila po světnici, jakoby to tam vše znala v době od poledne do 1 hodiny
• Matka s dítětem se choulila v koutě a ani nešpitla
• Poté co odbila jedna hodina, zamířila divoženka ke dveřím, zahrozila matce svou malou rukou, a než odešla, jí řekla
• „Ne-abys ne-věděla, ne-já ne-jsu ne-divoženka ne-a ne-kdybys ne-promluvila, ne-byla ne-bys ne-v ne-mé ne-moci!“
• Kdyby tenkrát matka promluvila, divoženka by nad ní měla moc a vzala by jí dítě

Maloměřická divoženka:

• Matka z Maloměřic nosila si své dítě na pole a vždy jej ukládala do stínu ke kraji lesa a pracovala s ostatními
• Jednoho dne se dítě z ničeho nic rozplakalo, ale matku k dítěti přísný dráb v poledne nepustil
• K dítěti se dostala až v době odpočinku, ale místo svého děťátka našla jen šeredné dítě s velkou hlavou
• Žena křičela a plakala a to přilákalo ostatní – divoženka vyměnila její dítě za své
• Starší sousedky ji radili, aby dítě vzala s sebou, ale nestarala se o něj, nechala je řvát, že se tak divoženka pro své dítě vrátí
• Žena vzala cizí dítě a nechala jej plakat, až se to do ostatních stavení doléhalo
• Když už bylo ženě dítěte líto, chtěla jej nakrmit, ale sousedky ji od toho odrazovaly
• Děcko prokřičelo celou noc, dopoledne a v poledne vtrhla do světnice ženština v zelené sukni, vzala dítě a vrátila to ukradené; zahrozila ještě matce pěstí a šla pryč

Z vlastních zápisků; Brněnská strašidla, Roman Juránek, nakladatelství Vakát, 2008