Brno a jejich Bílé paní

   Jen ve stručnosti, Bílé paní jsou povětšinou nešťastné ženy, dívky s  tragickým, krutým či smutným životním příběhem. Někdy slouží i jako zvěstovatelé neštěstí či jako strážkyně..

Bílá paní od 7 švábů:

• Dům věnovala Alžbětinkám hraběnka Alžběta z Walldorffu; nyní je dům zbourán
• Bílou paní může být jeptiška či sama hraběnka
• Po nocích se procházela zamyšleně dvorem, kde stály domy; občas se vznášela nad stromy; i na pavlači a na chodbách
• Po setkání se většinou rozplynula
• Předvídala většinou nepříjemnou událost či smrt
• Jednou se tu nájemník pracující na dráze opil a při návratu domů tu spatřil na dvorku Bílou paní, na kterou začal posměšně pokřikovat
• Přízrak si jen povzdechla a zmizela – 2 hodiny nato dostal muž příjemný dárek – mrtvici

Bílá Paní z královopolského kostela:

• Kostel svaté trojice; Božetěchova ulice; Královo pole
• Před obrazem Matky Boží, který visí napravo od hlavního oltáře, klekává od 11 do půlnoci bílá paní
• Modlí se k obrazu Panny Marie
• Občas se jí modlící ruce roztřesou a občas se i rozpláče
• Když odbije půlnoc, těžce se zvedne a odejde šikmo přes kostel
• I při odchodu úpěnlivě naříká a smutně se ohlíží k obrazu
• Jedná se o ducha ženy, jejíž dítě bylo zabito při drancování Brna švédskými vojsky
• Matka z neštěstí zešílela

Klášter Alžbětinek:

• Stěhování kláštera Alžbětinek z původního místa v Kopečné ulici (dům u 7 švábů) do Kamenné ulice za řekou
• První matka představená si místo tak oblíbila, že tu prý zůstala i po své smrti jako dobrý duch
• Jednou za rok, v den svého úmrtí prý obchází kapli i ostatní budovy kláštera; v nočních hodinách pak sedává na kůru s ostatníma sestrami a modlí se s nimi

Bílá paní z ústavu šlechtičen

• Barokní palác na rohu Kobližné a Běhounské ulice
• V 11 večer vždy vychází z postranního křídla starší, vznešená bílá paní; vypadá velmi křehce
• Přejde v tichosti nádvořím a vejde do přední části domu, vystoupí točitým schodištěm nahoru a projde postupně celým palácem
• Později se vrátí na nádvoří a po půlnoci mizí v postranním křídle
• Mnoho lidí ji tu zahlédlo a někteří na ni i mluvili
• Když ji pozdravili, vždy jim s milým úsměvem beze slova poděkovala, ale nikdy nepromluvila
• Kdysi jako palác pro opuštěné šlechtičny; dnes je tu Etnografické muzeum a Bílá paní se tu už nikomu nezjevuje
• Při svých obchůzkách tu občas vyhlídne z okna do Kobližné či Běhounské ulice
• Někdy se upřeně dívá do protějších domů – to má brzy někdo umřít, a tak lidé bydlící odnaproti se v nočních hodinách na budovu nedívají; když tu někdo onemocní, okna raději zakryjí ( a já se jim ani nedivím)
• Za svého života byla Bílá paní majitelkou domu, Jana Františka Priska Hagnisová (hraběnka)
• Zřídila tu ústav pro výchovu a zaopatření osiřelých dívek
• V poslední vůli tu mělo dostat útočiště 12 dívek – 4 ze stavu panského, 4 z rytířského a 4 z měšťanského
• Každá dívka měla svůj krásný pokoj a salon pro přijímání návštěv

Bílá paní z Jezuitského kláštera:

• Kdysi byl v Jezuitské ulici klášterní komplex; budovy sahaly od Kozí ulice až k místu, kde je dnes Justiční palác
• V jednom ze 7 dvorců bývala studna, u níž se každou noc zjevovala bílá paní
• Smutná a zamyšlená; procházela nádvořím či stávala u studny
• Po hodině duchů se vrhla do studny a zmizela v jejích útrobách
• Duch dívky, která skočila do studny z nešťastné lásky
• Jezuité se tohoto zjevení velmi moc báli

Jedna z mnoha dalších Bílých paní se modlí v Kapucínské hrobce u rakve pandera Trencka za vykoupení jeho hříchů.

Z vlastních zápisků; zdroj kniha Brněnská strašidla; autor Roman Juránek; nakladatelství Vakát, rok 2008;