Bludičky - Žabovřeské a Obřanské bludičky

Žabovřeské bludičky:

• Jedna selka kdysi spěchala pozdní nocí z návštěvy Jundrova do Žabovřesek
• Zkrátila si cestu přes žabovřeské louky, táhnoucí se od Svratky vzhůru k Žabovřeskám
• Měsíček ji svítil matně a ona pospíchala podmáčenou pěšinou
• Najednou se jí zdálo, že jde někdo proti ní s lucernou a zavolala tím směrem, odkud šlo ono světlo
• Světlo se náhle rozprsklo a na vyděšenou ženu se hnaly desítky světýlek
• Už se chtěla otočit a běžet před nimi, ale na poslední chvíli se zarazila – tou cestou jsou přece hluboké tůně, dříve tam tekla voda, tam by patrně zapadla do bažin
• Pokřižovala se, zavřela oči a vyšla vstříc bludičkám
• Po Otčenáši otevřela oči a cesta byla volná; když se otočila, roj bludiček mizel za ní
• Nikdy už tam po setmění nešla

Obřanské bludičky:

• Řezník z Obřan; před zabijačkou si namočil necky, aby se pěkně stáhli
• Zapomněl na ně a vzpomněl si na ně až když uléhal do postele
• Rozmrzele se tedy oblékl a vyběhl za tmy k potoku
• Žena za ním volala, aby nikam nešel
• Dorazil k řece, natáhl necky na záda a šel,ale u roští se objevilo pár světýlek
• Řezník nahlížel a nic a tak zavolal „Hej, kdo je tam?“
• To ale neměl dělat – světýlek přibylo, divoce poskakovala a hnala se za řezníkem, který rázem dostal strach a schoval se pod necky
• Když bludičky doběhli, začali zuřivě po neckách podupávat
• Řezník ani nedutal a v duchu se modlil
• Poté, co se cupitání vzdálilo, vykoukl zpoda necek, hodil necky na záda a šel dál
• Doma ho lamentovala žena, kde byl tak dlouho a proč je tak schvácený
• Muž mávl rukou, lehl si a až po nějaké době řekl své ženě, co se mu u potoka vlastně stalo

Z vlastních zápisků; zdroj Brněnská strašidla; Roman Juránek; rok 2008; nakladatelství Vakát