7 smrtelných hříchů

Pojmem hlavní hřích se nemyslí hřích, který je před Bohem nejvážnější, nejtěžší či "nejsmrtelnější". Hlavní znamená, že hřích vychází z hlavy, proto se v jiných jazycích nazývají "kapitální hříchy". Podobně kardinální hřích znamená stavy mysli, okolo kterých se "otáčí" celá hříšnost člověka. Jde tedy o hříchy a lidské slabosti, ze kterých vychází další hříšné činy. Zavádějící význam slova smrtelný v tomto případě je důvodem, proč by se tradiční označení sedm smrtelných hříchů nemělo používat.

Výčet sedmi hlavních hříchů zavedl na konci 6. století papež Řehoř I. Veliký, ovšem otázka jejich vzniku je nejasná. Podle některých autorů jde o upravenou verzi seznamu osmi zlozvyků, vytvořeného ve 4. století Evagriem z Pontu.

Jednotlivé položky sice už zůstaly od vzniku seznamu neměnné (maximálně v některých jazycích se měnily termíny za účelem lepšího vystižení podstaty daného hříchu, v češtině např. nestřídmost-obžerství), pořadí však stálé nebylo. Jako první je dnes standardně uváděna pýcha a většinou tomu tak bylo i dříve, jak ukazují díla sv. Tomáše Akvinského nebo i Danteho Božská komedie, nicméně nebylo tomu vždy tak: na počátku 14. století byla na prvním místě uváděna nestřídmost (resp. obžerství).

V moderní době se vyskytly i návrhy na zavedení nového výčtu, žádný z nich však výrazněji neuspěl. Tomlin zmiňuje jako příklad návrh filosofa Juliana Bagginiho, přičemž konstatuje, že tyto moderní seznamy mají sklon zaměňovat příčiny s příznaky. Zvláštním případem je novinářská kachna z března 2008, podle níž měla katolická církev seznam aktualizovat.

Pýcha (latinsky superbia)
Nejvážnější ze všech smrtelných hříchů a také ten, z kterého pocházejí hříchy ostatní. Je definován jako touha po vyšší atraktivitě a důležitosti, než mají ostatní. Slovo pýcha se dá také vyjádřit jako: nadutost, domýšlivost, vyvýšenost, přehnaná sebeúcta,nerozumná nadřazenost díky kráse, bohatství, postavení ve společnosti nebo nadání. Pýcha se projevuje nadřazeným chováním. Jedná se o stav srdce. Opakem pýchy je pokora.

Lakomství (latinsky avaritia)
Též lakota. Vyznačuje se touhou získávání co největšího majetku a realizováním této touhy.

Závist (latinsky invidia)
Tento hřích je charakterizován jako nezkrotná touha po majetku, kterým disponuje někdo jiný.

Hněv (latinsky ira)
Hněv se projevuje nekontrolovatelnými pocity zlosti a nenávisti vůči jiné osobě.

Smilstvo (latinsky luxuria)
Tento hřích označuje jakoukoliv přemrštěnou touhu po sexuálním uspokojení.

Nestřídmost (latinsky gula)
Též obžerství. Přespřílišné požívání nápojů i potravin.

Lenost (latinsky acedia)
Též zahálčivost. Lenost se u hříšníka projevuje tak, že odmítá využívat potenciál svých schopností.


Sedm hlavních hříchů podle démonologie Binsfelda
V roce 1589 přiřadil Petr Binsfeld ke každému z hříchů jednoho z biblických démonů. Jméno každého z nich je uvedeno u příslušného hříchu.

* Démonem spojovaným s pýchou je Lucifer.
* Démonem lakoty je Mammon.
* Démonem závisti je Leviatan.
* S hněvem je spojován samotný Satan.
* Démonem smilstva je Asmodeus.
* Démonem obžerství je Belzebub.
* Démonem lenosti je Belfegor.

z vlastních zápisků, uloženo v pc, zdroje z Wikipedie CZ a EN a Wikipedie Infostar EN