Telefonáty ze záhrobí
Jiřina, 40 let, Česká Lípa - Její manžel, řidič z povolání, usnul za volantem, srazil se s kamionem a zemřel. Žena se 2 dětmi s vypětím sil zaplatila vše okolo pohřbu a dědictví. Po týdnu, ve 13. hodin měla telefonát. Její manžel zaživa měl zvyk kolem 1 hodiny odpoledne volat ženě, říci ji pár milých vět a sdělit, kdy dojde domů. Zesnulý manžel řekl: "Ahoj miláčku, tak copak bude dnes k večeři? Vrátím se asi v 6 večer. Zatím pa." Jiřina strnulá hrůzou padla do křesla. Hlas určitě patřil jejímu muži. Týden po smrti.
Podruhé se telefon ozval o víkendu. Tentokrát ho zvedl 15-letý syn Petr a z druhé strany na něj promluvil otec. Nakázal mu, aby se staral o maminku a ptal se jej na známky ve škole. Nakonec se prý jeho hlas ztratil v praskotu a šumění. Chlapec se málem zhroutil.
- počet hovorů s duchy začal narůstat až když jednotlivé státy začaly stavět automatické ústředny
- řadu případů prozkoumali v 70. letech minulého století američtí parapsychologové Scott Rogo? a Raymond Bayless.
- telefonáty byli u osob, kterým v blízké době zemřel blízký. Osoba musela vědět o smrti - barva a intonace hlasu v telefonu odpovídá zemřelé osobě, volající zná všechny detaily o osobě. Povětšinou jde o krátké hovory. Vyjímkou je půl hodinový telefonát
- na otázku, kde se nebožtík nachází většinou odpoví:
- Ty, víš kde
- No, přece tam
- Kde bych asi byl?
- či otázku přeskočí
- pokud volaný navrhne schůzku, volající to rezolutně odmítne
- dovolá se, i když dotyčný změní číslo
- při pokusu dohledat místo volání, síť hlásí, že z daného aparátu hovor neproběhl
- někteří jedinci špekulují o teorii o vybití mentální síly (podobně jako u poltergheistů) na hovor - po vybití mentální síly se hovor změní v šum a praskot
z vlastních zápisků; zdrojem je buď časopis Enigma či 2000 záhad