Stigmata, krvácející sochy a obrazy.. v bodech

• Stigmata se objevují již v antice jako vypálená znamení zločinců a otroků; v Bibli se mluví o „Kainově znamení“, které označuje Kaina jako již Bohem potrestaného a vyhoštěného z lidské společnosti
• Většinou se objevují u věřících křesťanů
• Symbol Kristových ran:

1. Rány na rukou (přibití hřeby)
2. Rány na nohou (přibití hřeby)
3. Rány na zádech (bičování)
4. Rány na žebrech (bodnutí kopím osudu)
5. Rány na hlavě (trnová koruna)
6. Mezi další rány se (ne)počítá stopy po karabáči a ohnutá záda (nošení kříže)

• Paradox mezi vědci a věřícími:

1. Většinou na rukách se objevují v oblasti dlaní
2. Ukřižování za dlaně nesouhlasí s římskou technikou ukřižování – ti přibíjeli za zápěstí, ne dlaně (váha těla by přibití za dlaně neudržela a maso by se roztrhlo)
3. Teorie o přivázání rukách či těla lany a přibití za dlaně
4. No, ti se nikdy neshodnou…

• Opravdová stigmata se prý liší od normálních, občas se objevujících; prýští z nich tepenná krev bez známek nemoci; objevují se náhle; způsobují bolest a celá léta se nemusí hojit
• Známé jsou i „sezónní“ stigmata, objevující se hlavně na svátky spojené s křesťanstvím.. velikonoce, nejčastěji pak Velký Pátek či z různých zemích se opakující lokální svátky svatých
• Možné vysvětlení zní u fanatismu, hysterie, kožních alergií spojené s psychózou (psychogenní purpura)
• Italka Gemma Galgani (1878 – 1903); v roce 1901 se modlí před velkým krucifixem – vize Ježíšova ukřižování; macecha ji najde zakrvácenou se stigmaty; až do její smrti se jí objevují každý čtvrtek; nejdříve se v mase udělá díra a krev a pak praskne kůže; rány na obouch rukách a zádech; rány jsou hluboké a v pátek se zavírají; v neděli zbyde jen jizva; každý týden se objevují i jinde na těle; svatořečená
• Nejslavnější je Tereza Neumann (1898 – 1962); něm. Vesnička Konnersreucht (?); chudá rodina pracující podřadné práce; roku 1926 má vidění; předtím ji sklátí záhadná nemoc  a když zdravotní potíže ustoupí, objeví se stigmata; dalších 23 let se jí každý pátek valí krev z rukou, nohou, boku, čela i z očí; pokaždé ztrácí až půl litru krve a 3kg na hmotnosti; pod stálou lékařskou kontrolou; extáze i bezvědomí; lékaři popisují rány jako od hřebů; spisovatel Johannes Steiner 5 let po její smrti vydává její životopis (r. 1967) a tvrdí, že posledních 35 let do sebe nedostala nic než hostii či víno, což potvrdí i lékaři; po roce 1930 už Tereza ze sebe nic nevylučuje a její střevní systém degeneruje; přes své stavy je aktivní; občas má extáze a vidiny spalující do smrti
• Amer. Cloretta Robinson (1962); roku 1972 se u ní projevují stigmata na Velikonoce; roku 1974 je podrobena lékařskému psychiatrickému vyšetření (2 lékaři – časopis Generall Psychiatry); popisují  jak pod mikroskopem viděli prýštit z její hnědé ruky kapky krve – žádný racionální důvod; pak se již neobjevují; 1. Nositelka stigmat mezi nekatolíky
• 1. Stigmatik byl sv. František z Assissi (1181 či 1182 – 1226); roku 1224
• Teorie o prvních stigmaticích u 2 angličanů o 2 roky dříve než František; ti jsou ale vzápětí označeni za kouzelníky a upáleni na hranici
• Podvodné stigmata u Maria z Oignes (1177 – 1213)
• Italky Kateřina Sienská (úm. 1380); Kateřina Janovská (úm.1495); Kateřina z Ricci (úm.1590); holanďanka Gertruda z Oosten (úm.1358)
• Legenda o svatém Františku říká, že mu z ran čouhaly hřeby, že nemohl ani chodit (ruce i nohy), proto, když umírá v italském Porciunkali, „vítá Paní smrt“
• Otec Pio Forgione (1887 – 1968) od roku 1910 pociťuje bolest na 5 místech; mokvající okrouhlé rány se mění do stigmat; klášter San Giovanne de Rotondo; velká bolest

Krvácející sochy a obrazy:

• Říká se, že plačící a krvácejí madony mohou uzdravovat
• Sochy a obrazy mohou potit i vonný olej, slanné či krvavé slzy
• Nejčastější je krvácení o vyobrazeních Panny Marie, méně pak Ježíše Krista
• Některé plačící sochy a madony považovány za zázrak; oficiální církevní je však jen 1 případ, plačící Madona ze Syrakus
• I židé, muslimové či buddhisté uctívají slzící sochy a obrazy
• Pravoslavná církev má podobné množství plačících soch a obrazů – nejčastěji v Řecku a Rusku
• Pláč je v mnoha případech barva, jindy je však poznat i krevní skupina
• Malá modro – bílá soška (porcelán, 15cm) začne plakat krvavé slzy 14.11.1992; majitelka Olga Rodriguez v Santiagu de Chille; její dům se stává poutním místem; dle laboratorních testů jde o pravou krev; úřad koronera potvrdil krevní skupinu 0; slzela pravidelně, zvláště pak v přítomnosti dětí
• Pravoslavný kostel; Džibutsko – Bělorusko; obraz Ježíše v bílém rouchu s nohou venku, která krvácí; slzy stékají k rámu
• Anglický pastor Alan (Arnes?) měl jet konat mši do Mexika; s sebou si vzal i krucifix; po odříkání růžence se z ran okolo trnové koruny na Ježíšově hlavě začnou objevovat kapičky krve
• Severoitalská vesnice Re; 29.4.1494; Giovanni Zucono, opilý a rozzlobený hodí po sošce Panny Marie vyobrazené na přední straně zdejšího kostela sv. Mauricia(?) kamenem; ta začne z utržené rány krvácet; krev nepřestává téct po 18 dní; místní se pak snaží získat aspoň kapičku krve; místní kněz naplní krví celou lahvičku, která leží v kostele dodnes; prý pak dokáže uzdravovat nemocné; malíři dělají kopie; 1 z kopií si z Re do Klatov přináší jako své dědictví kominík Bartoloměj Rizzolti
• Po smrti Rizzoltiho obraz připadne jejich adoptivní dceři Anně a jejímu muži Ondřejovi Hiršpergerovi; v jejich domě se 8.7.1685 začne obraz krvácet přesně v místech jako u originálního obrazu z Re; mnoho svědectví včetně Pavla Fialy z Klatov; zapsáno v Historii Klatovské z roku 1699 od Jana Floriána Hammerschmida; sousedé zděšeni; páter Vojtěch Stodlar nechá obraz odnést do kostela Narození Panny Marie a zde jej zkoumají kněží; žádný podvod;
• U stejného obrazu jsou i jiná svědectví o mrkání či změně barvy kůže na růžovou, pak červenou a zase zpět; roku 1985 rozbor krevních vzorků – skupina  AB
• Syrakusy; obraz jako svatební dar; Antonio a Angelo Jannusovi; doba po 2.svět.válce; obraz se zavěsí nad postel; žena otěhotní – těžká nemoc a dočasná slepota; obraz začne plakat a slzy dopadají na ženinu hlavu; žena se uzdraví a porodí zdravého syna
• Krvavé hostie – tělo páně; 8.12 1991; Venezuelská Fince Betanii

Zázračné slzy:

• 3.5.2003; městečko Alberobello, oblast Puglia, Itálie
• Italský páter Pietro Maria (?) Chiriattim
• Kolem 6-té hodiny si šel do pokoje pro léky a všimnul si, že nad klekátkem je na obrazu Panny Marie u očí skvrnka. Jelikož dobře neviděl, šel si sáhnout a obraz byl mokrý. Spolubratři souhlasili, že krvácí krev
• 27.5.2004 začne krvácet i druhý obraz Ježíše Krista; z čela po tvářích a bradě
• Odebrány vzorky; foto a video a farář posílá vzorky z obou obrazů do laboratoře
• Testováno specialisty z prestižní Laboratoře genetiky (zabývá se analýzou genetického materiálu) na italské Bolognské universitě
• Jedná se o mužskou krevní skupinu AB s dosud nevídanou genetickou konfigurací chromozomu Y
• Dle vědců by tento člověk s touto krví neměl žádné předky ani potomky; druhý takový podobný chromozom nebyl dosud spatřen
• Zpráva uvádí: „Tato krev je tak jedinečná, že je nutnu ji pokládat takřka za neopakovatelnou.“
• Dle odborníků je pravděpodobnost výskytu takové krve 1 ku 200 miliardám

Z vlastních zápisků; zdrojem je časopis Enigma 2008 a fan stránka o Stigmatech, která již není funkční