Současný démonismus - Jan Padych

   Víra ve zlé duchy provází člověka od nejstarších dob jeho existence a jak se ukazuje, neopouští ho ani v současnosti. Zásadní rozdíl mezi povědomím o těchto démonech u dávného a současného člověka je hlavně v tom, že dnes mohou tyto nauky i pověry čerpat z rozvinuté tradice. Člověk upnutý na materialistické chápání světa a formovaný opojením vědeckotechnického pokroku zřejmě užasne nad faktem, že ještě v tomto století se může někdo z kultivovaných Evropanů zabývat podobnými záležitostmi. Žasne však zcela neprávem. Snad jen kvůli nedostatku informací.

   Duchovní nauky, které souvisí přímo se zjevným démonismem, se vyznačují vcelku solidně zbudovanými systémy. Když jsou k nim přidána svědectví z praxe a trochu důvěry, pak slaví jeden úspěch za druhým, spolehlivě formují lidské myšlení a stále si udržují dosud nezrušený a nijak zvlášť nezúžený prostor v současném světě.
   Lze rozlišit dvě hlavní skupiny démonismu:
   - vědomou čili zjevnou
   - nevědomou, neboli skrytou
   K vědomým formám patří především tyto okruhy duchovních oblastí:
   - teologické nauky
   - okultní systémy včetně spiritismu, teosofie, čarodějnictví a magie
   - pověry
   Ke skrytým formám pak můžeme řadit
   - některé pověry
   - vlivy okultně zbarvené literatury a kinematografie
   - vlivy některých hudebních žánrů a toho, co se k nim pojí a kolem nich rozvíjí
   - některá odvětví parapsychologie
   - narkomanie a jiné druhy závislosti na toxinech
   - neuvědomělé modlářství
   Démonismus zasahuje podstatně širší spektrum, ale pro zběžnou informaci uvedený výčet jistě postačí.

DOBRO A ZLO
   Víra ve zlé duchy převážně souvisí s vědomím dobra a zla. A to nikoliv jen ze symbolického hlediska, ale ve vztahu ke konkrétním duchovním bytostem s naprosto samostatnou existencí, vyhraněným charakterem, s určitými potřebami, mezi které náleží potřeba konání zla. Toto pojetí souvisí hlavně s křesťanskou vírou v Ďábla a jeho řízené démony. Podle biblického pojetí se Ďábel vzbouřil proti Bohu a do této vzpoury zatáhl část andělů, kteří s ním teď čekají na konečný soud. Neztrácejí však čas a snaží se všemi možnými způsoby zatáhnout všechny lidi do zkázy. Jejich působení má nekonečné množství tradičně osvědčených forem i situačních kombinací.
   Pojetí konkrétně zosobněného zla není posuzováno stejně. U názorových skupin (i jednotlivců) záleží na příslušnosti k teologickému či okultnímu zaměření, na duchovní praxi, záměrech osob a skupin a v neposlední řadě na míře uvědomění si závažnosti ohrožení. Zatímco v katolictví je už tradičně ponecháván značný prostor kultu mrtvých (víra v očistec atd.) a světí se zde památky mrtvých (duše zesnulých příbuzných apod.), drtivá většina křesťanů jiných vyznání kategoricky odmítá možné projevy člověka po smrti na tomto světě a tyto případy výlučně spojuje s působením démonů, jako subjektů zosobněného zla. V okultních systémech a hlavně ve spiritismu není postoj k bytostem zvaným duchové zla tak zásadově nepřátelský jako u protestantů. V okultních systémech dochází dokonce k určité klasifikaci těchto duchů, řazení do kategorií podle hierarchie, významu, působnosti atd. Čarodějnictví závisí na blízkém sepětí s těmito duchy.

ČERNÁ MAGIE
   pak zcela nepokrytě vyvíjí snahu o podřízení si duchovních sil. Hlavní sférou zájmu spiritismu je konkrétní kontakt s mrtvými. Theurgie záměrně vyvolává určité duchy za pomocí rekvizit a rituálů. Předpovídání a jiné praktiky v oblasti mantiky závisí na tzv. nadchnutí věštím duchem, což představuje dočasné propůjčení těla duchovním bytostem za účelem dosažení určitých schopností a informací. Z uvedených způsobů, jejich počet není zdaleka naplněn, zřetelně vyplývá rozdílnost v hlediscích na očekávané výsledky a především následky z opovážlivých průlomů do duchovních sfér.
   Jako v jiných oblastech života, i zde si člověk vypracoval určitý systém obrany. Ten se rovněž liší, především podle duchovní míry a zaměření. U křesťanů jsou to kromě maximálního zdůrazňování morálky, nezávislosti, hlavně pak soustavné a společné motlitby (ty slouží i k dalším účelům víry, jak známo), a mj. také exorcismus, tj. zbavování člověka duchovního zla. V okultních oblastech včetně magie jde o motlitby, zaříkávání, rituály, nošení talismanů, duchovní mystická cvičení atd. V černé magii se předpokládá, že mág stále drží převahu nad zlými mocnostmi, se kterými je ve smlouvě, svojí osobní sílou, která se opírá hlavně o bezchybnou znalost tradičních praktik a rituálů a neustálou pohotovost k obraně a proti nekontrolovaným zásahům ze strany temných sil.

MOCNOSTI ZLA
   Duchovní mocnosti zla se podle názorů okultních spisovatelů (Karel Weinfurter a další) konkrétně projevují za určitých okolností:
   - vnější projekcí (promítnutí vnitřního stavu do vnějšího jevu) v bdělém stavu člověka, v jeho spánku, na rozhraní mezi bděním a spánkem, dále za pomocí toxických látek, při duševních poruchách
   - za podmínek vytvoření určité atmosféry, nebo při jejím udržování (vědomě či nevědomě), a to z hlediska místního i časového:
   - v chrámech a věštírnách, nebo v domech, v nichž se provádí kultická a věštná praxe
   - na kultických místech (u kapliček atd.)
   - za přítomnosti předmětů, na které se váže kultické a rituální myšlení, jako např. u talismanů, kultických předmětů, soch, sošek, zdrobnělin a knih
   - při motlidbách (zlí duchové se rádi vydávají za světlé jevy)
   - při rituálech, především těch, které mají za účel vyvolávat duchovní projevy
   - při spiritistických seancích
   při stavech orgiastických včetně erotických (vztah ke kultické hudbě a sexuálnímu kultu atd.).
   Současná psychyatrie považuje svědectví o projevech démonismu přinejmenším za duševní indispozici, ne-li za spolehlivé znaky duševních poruch. S tímto náhledem polemizuje např. kniha proslulého protestantského teologa Ernsta Benze ("Parapsychologie und Religion"). Jmenovaný autor se sám osobně zúčastnil experimentů (i s nasazením moderní techniky) a dokládá i prokázené případy zjevení duchovních bytostí při evokacích, např. obtisk ruky (tzv. vosková rukavice) bytosti zmaterializované a následně dematerializované při spiritistické seanci, kdy jakýkoliv pokus o podvod byl vyloučen.
   Jistě není bez zajímavosti, že za jednu z mnoha forem duchovních projevů jsou některými křesťany (i když zřídka) pokládány také případy projevů UFO. Na druhé straně pak přívrženci UFO nalézají v Bibli odkazy na existenci UFO v dávných dobách, např. podle tzv. "technického" popisu andělů řádu cherubínů u proroka Ezechiela a ve zjevení Janově.
   Křesťané většinou považují za značně neuvážené, pokud dochází (vědomě nebo nevědomě) ke vzývání pohanských bohů, nebo k praxi, která nějak souvisí s pohanskými (minulými i současnými) kulty, rituály a zvyklostmi, což náleží k charakteristickým rysům teosofických systémů a hlavně čarodějnických spolků. Tento kritický postoj křesťanů vyplývá hlavně z biblických učení (např. žalm 96,5), kde je obsaženo, že Bůh je pouze jeden a ostatní, kteří jsou takto představováni, zváni a oslavováni, jsou pouhými modlami, bůžky a démony. Za stejně nezodpovědné tedy považují i příjímání vlivů z jiných náboženských systémů, které jsou pro mnohého Evropana cizí, ale přitažlivé (např. prvky jógy).

POVĚRY
   Démonismus zvlášť úzce souvisí s pověrami. Křesťané, věrní čistým biblickým naukám, ostře odmítají všechny formy pověr. Veškeré praktiky pověrčivosti považují za krajně nebezpečné s poukazem na to, že vytvářejí a udržují atmosféru pro působení člověku nepřátelských sil a vlivů. Pověry lze dělit do 2 základních skupin:
   - uvědomělé (např. záměrné komolení modliteb; zaříkávání při tzv. lidovém a přírodním léčitelství; dodržování tzv. tradičních lidových zvyklostí, které se vyznačují kultickým původem, jako třeba věštění způsobem lití vosku a olova do vody o vánočních svátcích atd.)
   - neuvědomělé (např. používání snářů a horoskopů jen tak "ze zvědavosti", návštěvy lidových léčitelů, kteří používají zaříkávání, event. prvků čarodějnictví a magie; využívání kartářek, jasnovidců a jiných věštců; čtení a uchovávání předtím prakticky využívaných knih s tématikou okultní, čarodějnou, magickou, spiritistickou atd.).
   Podle obecného názoru křesťanů, konkrétně formulovaných mj. ve spisech pastorů Ernsta Modersohna ("V poutech pověry") a Kurta Kocha ("Mezi vírou a okultismem") i nevědomá praxe na sebe váže určitá rizika, která se projevují časem a působí někdy i vážné problémy, jako např. újmy na zdraví, mj. i těžké duševní poruchy, a to jak u dotyčné osoby, tak rovněž u jeho příbuzných i přátel.

OKULTISMUS?
   Bez vztahu k otázce démonismu není rovněž oblast dnešní parapsychologie, která se odvíjela ze základů okultismu. Její propagátoři se dnes brání řazení do okultismu (hlavně srovnávání s magií) a raději pro svůj obor prosazují název "psychotronika" (Zdeněk Rejdák: "Telepatie a jasnovidnost"). Jak známo, ve světě se parapsychologií zabývají i tzv. lepší okultisté. Psychotronika však má znaky seriózního vědního oboru, který zkoumá tzv. skrytou energii člověka. Přes prokazatelné důkazy je však často odmítána a zahrnována nedůvěrou. Např. soudní lékař Otto Prokopp ("Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství") uvádí, že před soudy si proti skeptikům svědecky navzájem vypomáhají parapsychologové a okultisté. Projevy nedůvěry vůči vědecké parapsychologii (psychotronice) zřejmě pramení z důvodu, že účinky vyvolaných parapsychologických jevů připomínají účinky magických a dalších okultních praktik.
   Na souvislost narkomanie včetně jiných toxických závislostí k duchovní oblasti zvlášť výrazně upozornil mj. také americký pastor David Wilkerson ("Dýka a kříž"), který modlitbami a dalšími křesťanskými prostředky vyrval s Ďáblových spárů celou řadu tvrdých narkomanů. U nás je mezi zneužívači toxinů snad nejvýrazněji zřetelný vztah k démonismu u tzv. feťáků-satanistů, kteří si v rámci své chemické mystiky nezřídka vyvolávají tzv. "krásné sny" kombinacemi zneužívání toxinů a vzýváním Satana.


   Původ hudby je prokazatelně kultický. Prehistorický člověk jí používal ke chvále bohů, duchů a pro magické účely. Nejinak tomu bylo i v době historické, což známe především ze starověkých náboženství, ve kterých hudba vytvářela (zejména v kultech orgiastického charakteru) atmosféru pro extatické prožitky. Moderní hudba používá rytmických prvků, o nichž je známo, že i dnes jsou praktikovány kulticky u afrických kmenů, případně v čarodějných spolcích, atd.
   Výrazně rytmická hudba se vyznačuje schopností potlačení racionality a přesunu myšlení do jiných sfér, např. kultické, erotické apod. Záleží na žánru a ideové náplni hudebího směru, nebo samotné hudební skupiny. V posledních letech je v oblibě rockový žánr zvaný metal, jehož některé směry čerpají ze silně revoltující ideje satanismu, vzpoury Satana proti Bohu Otci. Přívrženci Satana, (mládež v rozmezí věku cca 13-18 let), nosí viditelné symboly satanismu, jako např. Petrův kříž (apoštol Petr byl ukřižován obráceně, hlavou dolů), nebo pentagram, což je obrácená pěticípá hvězda (hrubé obrysy čertí hlavy s rohy a vousy a ostrou bradou), a zezadu na džínsových bundách nosí křiklavé pestré obrázky démonů. Přestože metal se vzhledem k produkujícím hudebním skupinám jeví jako záležitost především komerční, mnohé písňové texty podávají přinejmenším náznaky informací z okultních oblastí, především čarodějnictví a magie. Určitou, snad relativní, výhodou zde asi je, že informace z okultismu nejsou v textech úplné a proto nemohou vést k dokonalé nápodobě. Riskantní však je skutečnost, že mladí satanisté mívají sklon k vytváření náhražek podle svých úvah a jednotlivé party je od sebe přejímají. Tak dochází i k uzavírání smluv s Ďáblem, vymýšlení a šíření nových pověr a rituálů atd.

OKULTNÍ TÉMATA
   jsou zastoupena poměrně silně rozvinutou literaturou. Jde o knihy vyloženě okultní (snáře, horoskopy, věštectví, astrologie, magie apod.), nebo i literaturu zábavnou (horory, detektivky, i vážnější žánry s prvky tajemna). Jistě nebude bez zajímavosti připomenout, že podle názorů některých radikálnějších skupin křesťanů se k okultním knihám, používaným případně i v minulosti, váží určité síly, takže už pouhá přítomnost těchto knih v bytě přináší majitelům, nebo i návštěvníkům neštěstí a nepříjemnosti a může vyvolat někdy i velmi šokující zážitky, hrůzostrašné sny atd. V zábavné literatuře (včetně vážnější prózy) někteří křesťané považují za znaky vysloveně satanské, pokud příběh, ve kterém jsou obsaženy prvky démonismu, končí vítězstvím zla. Totéž vztahují na stejně zaměřené filmy.
   Z pohledu křesťana, který vyznává biblické učení, je nebezpečným jevem také uctívání model, neboli modloslužebnictví, či modlářství. Jde o přímé uznávání nebo uctívání něčeho tak, jak by se to slušelo vůči Bohu. V přeneseném smyslu jde o upřednostňování čehokoliv před Bohem, tj. tvoření překážek mezi člověkem a Bohem. Známe modloslužebnictví zjevné a nevědomé. Zjevná forma modlářství se týká především ctění obrazů a podobizen (obrazy a sochy pohanských bohů, podobizny významných osobností, nebo předků atd.) a vzdávání nepřiměřené úcty předmětům (nošení talismanů, přívěsků v podobě křížků v domnění, že nositele ochrání před zlem). Neuvědomělé modlářství představuje, jak bylo výše uvedeno, v podstatě vše, co brání čisté víře v Boha. Za mnohé to mohou být následující příklady:
   - náhražky skutečného náboženství (pověry, okultní nauky, jóga)
   - nepřiměřeně silná závislost na druhé osobě
   - materiální prostředky (peníze, auto, dům, zahrada)
   - závislost na požitcích (erotika, gurmánství, alkoholismus, narkomanie, toxikomanie, hudba)
   - záliby
   - názory (filosofické směry, které vyvrací víru v Boha, nebo ji tlumí či upravují po svém; orientální nauky, které neučí o Jediném Bohu, ale vytváří příznivou atmosféru pro démonismus)
   - pohodlnost v myšlení
   - fatalismus (úzkostné lpění na výkladech horoskopů, snářů a dalších okultně mystických praktikách, které ve de k přesvědčení o pevně určeném a nezvratitelném Osudu)
   - zaměstnání (pokud zatlačuje do pozadí všechny pozitivní duchovní potřeby člověka)
   - kariérismus
   Všechny jmenované formy nelze automaticky klasifikovat jako modlářství. Zahrnutí do oblasti démonismu je záležitostí určitých projevů a znaků, jejichž posuzování by mělo ve smyslu Bible náležet do pravomoci osob duchovně nadaných darem rozlišování duchů.

VYMÍTÁNÍ ĎÁBLA
   Příčinami rozdílných stanovisek a silných rozporů stále zůstává otázka posedlosti a tím i vymítání zlých duchů z posedlého člověka. V zásadě se rozlišují dva stupně posedlosti:
   - oprese (napadení)
   - obrese (obléhání, obklíčení, blokáda).
   U prvně jmenovaného stupně jde o působení časově omezené, ve druhém případě o delší nebo i trvalý stav. Jednotlivé případy se vzájemně liší co do intenzity projevů a důsledků.
   Některé příklady oprese:
   - pocity stísněnosti
   - jasnozření
   - věštectví
   - časově omezená znalost cizích jazyků, kterým se dotyčná osoba nikdy neučila
   - náhlé záchvaty extáze a šílené, zpravidla něčím vyvolané
   - náhlá změna myšlení jako když přes člověka jedná někdo druhý
   - mediální projevy.
   Některé příklady obrese:
   - trvalý stav sebeobviňování z těžkého provinění
   - některé choroby duševní i tělesné
   - těžká závislost na klasických drogách a jiných toxických látkách včetně alkoholismu, tabakismu, kofeinismu atd.
   - duchovní vlivy přijaté z okultismu, teosofie a některých orientálních nauk.
   Otázka určování posedlosti osob je vždy velmi citlivá. V minulosti byla tato oblast značně zneužívána, např. v masových čarodějnických procesech. Bylo prokázáno, že drtivá většina osob popravených za čarodějnictví neměla s těmito záležitostmi nic společného. K určitému zneužití může docházet i v dnešní době, zejména v sektách při řešení názorových rozporů.
   Podle mínění psychiatrů a spisovatelů, kteří se vážně zabývali fenomény posedlosti, nedochází už k výskytům tzv. klasických příkladů, neboť úměrnost počtu těchto jevů je závislá na nevzdělanosti, absenci intelektu a odpovídajícího společenského vědomí obyvatelstva. Praxe a svědectví současných exorcistů, tj. osob zabývajících se praktickým vymítáním zlých duchovních sil z lidí, však předkládají důkazy, že boj s čistými projevy démonismu je sváděn i dnes v nijak neztenčené míře a nikoliv jen u výše zníněných skupin obyvatelstva. H. A. Maxwell Whyte ("Vláda nad démony") uvádí některé potíže, se kterými postižení lidé vyhledávají pomoc v exorcismu: revmatismus, srdeční těžkosti, plicní nemoci, bolesti krku, žárlivost, zlostnost, nenávist, sebesoucit, vražda, sebevražda, kouření, opilost, nezákonný sex, drogy. Jako příklad citlivého postupu při exorcismu popisuje Ernst Benz ("Parapsychologie und Religien") příklad faráře Gassnera z 18. stol. Když tomuto faráři přivedli člověka, u kterého se domnívali, že je posedlý, tázal se ho napřed na obtíže a pak opatrně vyzkoušel formu malého exorcismu. Pokud se u dotyčného neprojevily charakteristické znaky (zloba, odpor, křeče, pád na zem atd.), předal nemocného lékařům, neboť se prokazatelně nejednalo o posedlost.

VĚDA O SMRTI
   K naší otázce se vztahuje také jeden z nových vědních oborů, tzv. thanatologie, neboli věda o smrti. Thanatologie vznikla jako přirozená reakce na stav vědomí současného člověka o fenoménu umírání a smrti. Poukazuje na fakt, že až do 18. století bylo naprosto přirozené setkávat se s umíráním a smrtí, protože člověk byl na ni zvyklý a spoluprožíval ji. Avšak od 19. století s nástupem materialistických filosofií začalo přibývat strachu, úzkosti a děsu ze smrti. Thanatologie je vědou interdisciplinární. Zabývají se jí nejen filosofové, lékaři a psychiatři, ale i biologové, sociologové a v neposlední řadě i teologové. Jedním z autorů, kteří v této oblasti způsobili rozruch, je Raymond Moody ("Život po životě" a "Život po smrti"). Moody ve svých pracech prokazoval možnost samostatného přežití principu života (já, duše, vědomí) po ukončení činnosti srdce, dechu a smyslového systému těla. Na základě výpovědí osob, které přežily svoji smrt (zpětné oživení po lékařském konstatování smrti) vytvořil R. A. Moody jakýsi model umírání, sdružující body, společné pro všechna svědectví, nebo alespoň pro jejich většinu, např.:
   - sluchové vjemy (umírající slyší, jak ho lékař prohlašuje za mrtvého)
   - rychlý let dlouhým tunelem
   - existence mimo své tělo (vzdálené pozorování svého těla a jeho okolí)
   - přítomnost duchovních bytostí, které ho spěchají pozdravit a nabídnout mu svoji pomoc
   - vidění duchovních bytostí zemřelých příbuzných a přátel
   - vidění světelné bytosti, která vyzařuje lásku a teplo
   - rychlostí blesku viděné panoráma nejdůležitějších okamžiků vlastního života
   - jistota, že se vrátí zpět do svého těla, čemuž se brání
   - přes svůj odpor se spojuje se svým fyzickým tělem a procitne zpět k životu
   - potíže se slovním vyjádřením nadpřirozeného stavu, obavy z posměchu
   - změna vztahu k životu a smrti.
   Moodyho model umírání v řadě bodů souhlasí s některými názoy starověku i středověku, dále s výzkumy okultních badatelů Camille Flamariona a Břetislava Kafky. Moodyho práce jsou posuzovány rozdílně. Materialisté je považují za neskrývanou propagaci náboženství. Katolíci v nich spatřují potvrzení svých názorů. Někteří protestanti je odsuzují jako ovlivněné duchem spiritismu. Moodyho výzkumy vyvolaly řadu polemik a úvah o hranici skutečné smrti. Protože dnešní věda toho o smrti zatím příliš mnoho neví, pohybují se definice smrti v podstatě mezi dvěma krajními body (podle Kay Blumenthala-Barbyho a kol.: "Kapitoly z thanatologie"):
   - z hlediska klinicko-psychologického a sociálního už při vymizení vědomí (psychická smrt)
   - z hlediska biologického při odumření poslední buňky organismu (biologická smrt).
   Akademická věda se brání proti Moodyho "útoku" mj. tím, že jím popisované jevy řadí před fázi ukončnení činnosti mozku s odkazem na obranný snový mechanismus apod. (Lewis: "Buňka, medúza a já").
   Zmíněné oblasti, které souvisí s problematikou démonismu, mohly být naznačeny jen obrysově. Přesto z nich vyplývá, jak docela vážně zasahují do života mnohého současníka. Zájem o informace z duchovního světa, který se projevuje hlavně mohutnou expanzí různých forem okultismu a pověr, dokládá, že démonismus nejenom v lidském vědomí i nadále přetrvává, ale docela spolehlivě se šíří. Stává se tak pevnou součástí duchovního života moderního člověka.

Kdysi jsem od něj měla povolení článek uvést, věřím, že stále mohu. https://janpadych.sweb.cz