Poledníček a děvče od Makového pole

• Jedna babička z Letovic vyprávěla svoje střetnutí s Poledníčkem
• Když byla malá, jejich rodina měla pole s mákem, na které jim občas tu a tam někdo chodil (kdo taky ne, že? Taky jsme s bratry chodili jako malí na mák)
• Jednou ve čtvrtek, když neměli školu, jí nakázala maminka, aby šla celý den na pole ho hlídat
• O poledni jí bratr donesl oběd, ale hned zase odešel; sotva začala jíst, přelétl jí přes hlavu kámen, pak druhý a třetí…
• Děvče si pomyslelo, že může jít o děti Karáskovy, které si nemohou máku díky její přítomnosti natrhat; volala na ně, ať toho nechají, ale kamení létalo dál a tak vyběhla nahoru se podívat
• Před ní stál malý nádherný chlapeček v bělounké až po zem dlouhé košilce a krejzlíčkem, s modrými stužkami u krku a na rukou; měl černé jiskrné oči, růžové tvářičky a hlavu plnou bílých kudrlinek
• Udivené děvče se zeptalo chlapečka čí je a jak mu říkají, ale chlapeček jen stál a smál se
• Děvče mu řeklo, aby chvíli počkal, že mu donese kaši s perníkem, ale když se vrátila, nebylo po chlapečkovi ani památky
• Volala na všechny strany, ale nikde se nic nehnulo; padl na ní pak náramný strach a utíkala jako bez duše domů
• Doma vypravovala, co se jí událo a matka jí sdělila, že se setkala s Poledníčkem

Z vlastních zápisků; Tajemné bytosti mezi námi, Pavel Toufar, 2009, 2010, nakladatelství Moravská Bastei MOBA