Pekelní psi

   Černý psi jsou nadpřirozeného původu o nichž se často praví jako o přízracích, duchách, kreaturách, nebo jakési prasíle, která přináší obavu, chaos a někdy i smrt. Lidé si o nich myslí cokoliv, že jsou krvežíznivý, že nosí temná proroctví a nebo slouží jen jako varování. nejčastěji se tak děje v británii, kde má spoustu jmen: Barghest, Galleytrot, Hell Hound, Padfoot, Shuck, Snarleyow, Striker, Trash, Wish nebo Whist Hound.

   Často jsou popisováni jako velcí černí psi s hořícíma rudýma očima nebo duchovně bílý s červenýma ušima. Často jsou ztotožňováni se samotným Luciferem. Běžná kořist těchto pekelných stvořeních jsou neopatrní lidi bloudící tmavou nocí.

 

   Typickým zde řečeným zjevením jsou Shuckové. Legendy o Černém Shuckovi kolují po anglickém venkově zřejmě již od dob Vikingů a jeho jméno je pravděpodobně odvozeno od anglosaského slova "scucca", které znamená "démon". Další možností je pak odvození jména od slov "shucky", které je v místním dialektu výrazem znamenajícím "chundelatý" či "chlupatý". Někdy se Černému Shuckovi také říká "Doom Dog" (Pes Záhuby). Podle legendy totiž jeho zjevení nevěstí nic dobrého, nejčastěji se stává že sice děsí své oběti, ale nechává je žít. Někdy jeho zjevení předznamenává smrt či nemoc někoho blízkého. Snad nejpozoruhodnější zpráva o zjevení Černého Shucka je ze 4. srpna roku 1577 z Blythburghu. Toho dne prý rozrazil dveře místního kostela, kde právě skončilo velké shromáždění věřících a zardousil jednoho muže a chlapce. Také prý zapříčinil, že se zřítila kostelní věž a propadla střechou do budovy. Jak pes opouštěl kostel, zanechal na severních dveřích vypálené stopy, které jsou viditelné dodnes. Za zmínku stojí, že téhož dne se v Bungayském kostele (obě města jsou vzdálena cca 13 mil) stala podobná událost, při které byli také černým psem zabiti dva lidé. Na druhou stranu se najdou prameny, které jej přesto popisují jako poměrně vlídné stvoření, které doprovází ženy na cestě domů.

 

   Po opuštěných cestách v severní Anglii se prohání Gytrash, aby tam čekal na osamělé poutníky a svedl je z cesty. Ten se nezjevuje jen jako velký černý pes, ale také jako kůň či mula s očima planoucíma jako uhlíky. Obvykle se jedná o stvoření strašné, ale někdy se prý stává, že naopak zbloudilé poutníky dovede na správnou cestu. O Gytrashovi se zmiňuje i Charlotte Brontëová ve svém slavném románu "Jana Eyrová".

   V severní Anglii se můžeme setkat také s Barghestem (také Bargtjest, Bo-gest nebo Bargest). Ten se vyznačuje především obrovskými drápy a zuby. Legenda o něm vypráví, že příležitostně zavítal do města Yorku, kde se jeho kořistí stávali osamělí cestovatelé. S tímto přízračným psem je také spojováno Whitby (severní Yorkshire), a právě v této souvislosti byl zřejmě Barghestem inspirován spisovatel Bram Stoker, autor slavného Draculy. Ten v jeho románu na sebe bere právě podobu černého hrozivého psa, když se má ve Whitby nalodit na loď Demeter.

   Přestože bájní psi v keltské mytologii mívají obvykle barvu černou, popřípadě jsou bílí s červenýma ušima, jeden z nich je v tomto ohledu poměrně unikátní. Říká se mu Cu Síth (obdoba Cat Sidhe viz článek na miciny.cz) a podle legendy je barva jeho srsti tmavě zelená. Stejně jako Cat Sidhe (též Cat Síth) je i Cu Síth spojován s vílami a skřítky - to je pravděpodobně také příčinou jeho nevšední barvy, protože skotské víly nosí jedině zelenou :-). Stejně jako jeho kočičí obdoba, také Cu Síth obývá Skotskou vysočinu (Scottish Highlans), je velký jako dobytče a jeho zelená srst je chundelatá. Většinou byl obáván jako posel smrti a považován za bytost, která může odnést lidskou duši do podsvětí. Legenda praví, že zvíře sice obvykle loví potichu, ale příležitostně vydá tři hrozivá štěknutí, která jsou slyšet na velkou vzdálenost a slyší je i lodě na moři. Říkávalo se, že to je znamení pro farmáře, aby doma zamkli své ženy, jinak je zvíře unese do světa víl a skřítků, aby obstarávaly mléko pro jejich děti. V každém případě se zdá být pravděpodobné, že při psaní Psa Baskervillského se Sir Athur Conan Doyle nechal inspirovat právě tímto legendárním zeleným psem.

 

   Ve Walesu je možné potkat v noci na opuštěných cestách Gwyllgiho. Říká se mu také "Pes Temnoty" nebo "Černý Pes Osudu" a vypadá jako mastiff s červeně planoucíma očima. V Devonském folkloru zase existuje stvoření zvané "yell hound" (tedy něco jako "křičící pes"). Je to velký, černý, bezhlavý pes - duch nekřtěňátka - který se v noci prochází po devonských lesích a vydává kvílivé zvuky. Dalším přízrakem z irských legend je "Dobhar-chu" (přeloženo "vodní pes"), jakýsi hybrid psa a vydry, který je velice krvelačný a dokonce jeho existenci potvrzuje náhrobek jisté ženy, která se stala jeho obětí. Také ostrov Man má svého přízračného psa. Říká se mu Mauthe Dhoog nebo Moddey Dhoo (černý pes) a ten kdo ho uvidí, jednoduše přijde brzy o život. Zmiňuje jej i Sir Walter Scott ve svém díle "Píseň posledního skotského barda".

 

Text přeložen ze Supernatural.tv a velká část z hafíci.cz (Eva Geletová)