Mantichora

• Řecká mytologická bytost; v řečtině znamená „lidožrout“; obávaná starověká bytost;
• Obvykle popisována se lvím (někdy i tygřím) tělem, lidskou hlavou, krvavě červeným tělem a s ocasem zakončeným bodcem jako u štíra, který měl být jedovatý; dle některých verzí měla na ocase ne 1, ale hned trs jedovatých bodců
• Hojně se vyskytovala v asijských bájích; zmiňována ve středověkých bestiářích
• V ústech má mít 3 řady ostrých zubů, popisována s modrými oči a živit se má masem, i tím lidským
• Její hlas má znít podobně jako kombinace zvuků píšťal a trubek
• Při 1 ze svých tažení, se s ní setkal i Alexandr Veliký, který měl na výpravě přijít o 30 000 mužů díky lvům, medvědům, drakům, jednorožcům a mantichorám
• Původně údajně jen jako výraz pro lidožravého tygra či druhy tygrů a lvů, kteří lovili i lidi – postupně se stal symbolem krutosti a strachu
• První, kdo se o mantichorách zmínil, byl řecký lékař Ktésias, působící na perském dvoře v 5 století př.n.l.; dále ji zmiňuje i Plinius a celá řada dalších autorů
• Její zabití mělo být zvláště obtížné – mohla zaútočit jak drápy, zuby či i bodcem a jed mantichory byl dle středověkých alchymistů 1 z nejsilnějších a nejnebezpečnějších jedů vůbec

Z vlastních zápisků; za pomoci Lexikon magie a esoteriky, CZ Books, Benedikt Štírský, 2006; www.fext.cz; https://lumenn.blog.cz