Jeruzalémský syndrom

• Ve stručnosti; první záznam o nemoci datovaný do roku 1930
• Desítky případů za rok
• Jde o zvláštní stav náboženského vytržení, které vyvolávají určitá významná poutní místa – citliví lidé se tu mohou pokládat v dočasném pomatení smyslů za nějakou náboženskou postavu (často z Bible, Ježíš, Panna Marie, prorok, mesiáš..)
• Stav provázejí většinou extatické stavy, nervozita, úzkost, netypické reakce, nutkavý pocit se neustále mýt, aby byli kvůli víře dokonale čistí
• Je tu jistá teorie o vysvětlení stigmat díky této nemoci (silná sugesce apod.)
• Nemoc se objeví většinou při návštěvě Jeruzaléma, Mekky, Vatikánu a podobných míst – převažuje Jeruzalém, který je svatý hned pro několik náboženství a proto se nemoci říká Jeruzalémský syndrom
• Obvyklým projevem nemoci bývá hlasitý zpěv na veřejnosti, recitace náboženských textů a silné zmatení
• Nutkavý pocit se odívat do bílého plátna
• V Jeruzalémě je to tak běžný jev, že mají k dispozici i speciální nemocniční jednotku pro tento syndrom
• Teorie o genius loci (duch místa); možný spouštěč skrytých psychických anomálií
• 95 % případů většinou u křesťanů
• Po pár dnech syndrom odezní a pacient si své chování nepamatuje
• Některé pomatené jednání může způsobit katastrofu
• Roku 1969 australan Denis Michael Rohan (nar. 1941) pod vlivem syndromu podpálil mešitu Al – Aksá na Chrámové Hoře v Jeruzalémě – věřil, že tak přiměje Ježíše k návratu na zem

Z vlastních zápisků; zdrojem je časopis Enigma, speciál o nejbizardnějších syndromech